13. 12. 2015

Kdo pomáhá zlobivým holkám (díl 8.): Oslo po druhé aneb Sexbyznys v Norsku a problém násilí

V říjnu 2015 jsme opět zavítali do Osla. Tentokráte však v rámci projektu zaměřeném na problematiku strukturálního násilí „Spojme se proti násilí na ženách v sexbyznysu“ a v o dost větším počtu. O 12 účastnic a účastníků stáže se skvěle starala partnerská organizace Pro Sentret, která nám domluvila setkání s místní policií a návštěvu řady organizací (např. HIV Norsko, aplikační místnosti pro užívání drog). Článek vychází rovněž z poznatků získaných během stáže v Oslu v roce 2014. Podívejte se na fotoreportáž ze stáže.

„Když člověk stojí v dešti, může čekat, že zmokne“

Shrnula jedna z klientek naší partnerské organizace Pro Sentret (dále jen PS) její pohled na problematiku násilí v sexbyznysu. Dle ředitelky Bjørg Norli je tolerance k násilí velmi vysoká, ženy nevnímají některé typy násilí (např. nevhodné poznámky ze strany veřejnosti) jako násilí. Prostituce je v Norsku velmi stigmatizovaná, i díky uplatňování kriminalizace zákazníků sexuálních služeb a dle Bjorg to má vliv i na nevhodné chování, „harassment“, ze strany veřejnosti vůči sexuálním pracovnicím a pracovníkům. Formy násilí se PS snažilo zmapovat v rámci výzkumů v roce 2008 a 2012. Z posledního výzkumu vyplynulo, že 50 % respondentek mělo zkušenost s násilím (alespoň 1x za 3 roky). Výzkum se zaměřoval zejména na fyzické a psychické formy násilí, které ženy často zažívaly i v běžném životě (mimo práci).[1]

Podobně jako v ČR se ženy obvykle bojí hlásit zažité násilí na policii, nemusí však alespoň uvádět své osobní údaje. PS ženy podporuje ke sdílení informací a zkušeností s násilnými zákazníky formou nástěnky v nízkoprahovém Drop-in centru, které provozuje. Jednotlivá varování obsahují informaci o tom, co se ženě stalo (např. okradení) a popis útočníka, příp. popis vozu a telefonní kontakt na pachatele. Dále nabízí každé úterý právní služby zaměřené na podporu žen, které zažily násilí či se staly obětí nějaké trestné činnosti. PS spolupracuje zejména s kriminální policií, vždy však s respektem k povinné mlčenlivosti. V Oslu též působí specializovaná jednotka zaměřená na problematiku obchodování s lidmi – policisté působí pravidelně v terénu a hovoří se ženami a vysvětlují jim, jaké mají možnosti pomoci, co obnáší trestní řízení apod.

Jaké jsou další možnosti podpory pro lidi, na kterých bylo spácháno násilí? Oběti násilí mohou dle norského práva žádat o možnost odškodnění. Oběti obchodování s lidmi mají nárok na 3 hodiny konzultace s právníkem, než případně podají trestní oznámení. Dále dostávají podporu v průběhu trestního řízení s pachateli, po ukončení trestního řízení (pokud nedojde k odsouzení pachatele) však nárok na podporu ztrácí.

Co je Pro Sentret a jaké další služby nabízí?

PS je zřízené městem Oslo a pomáhá sexuálním pracovnicím a pracovníkům již od roku 1983. Sídlí ve velkých prostorech v centru města vedle mnoha obchodů. Poskytují zejména zdravotní služby, sociální poradenství, terénní a právní služby. Oproti situaci v ČR, kde většinu sexuálně pracujících tvoří ženy české národnosti, klientelu PS tvoří až 90% migrantek. Snaží se jim přizpůsobit služby formou mnoha cizojazyčných materiálů a připravují pro ně i oslavy jejich rodných svátků (např. rumunských, nigerijských).

Prohlédli prostory Drop-in centra, kterému též říkají „obývák“ a který je spíš takovým „mega obývákem“, pro nás zvyklé na miniprostory našich kanceláří a center.

03Pro severské organizace, jak jsme je poznali, je obvyklé útulné prostředí, pohovky, obrazy, řezané květiny ve vázách... Drop –in slouží jako nízkoprahová služba a útočiště pro sexuální pracovnice či ženy, které poskytovaly sexuální služby v minulosti. Ženy se zde mohou občerstvit, vyprat si, nebo si zahrát oblíbené bingo. K dispozici je též místnost s počítači a možnost sociálních konzultací.

Nízkoprahovost a dostupnost služeb aneb tableta proti HIV?

Nízkoprahovost v PS zahrnuje i zdravotní služby – vyšetření na pohlavně přenosné infekce, očkování proti hepatitidám, které jsou zdarma, včetně možnosti antikoncepce či případné pomoci s vyřízení potratu, který hradí nemocnice, pokud žena nemá finance. Dostupností zdravotních služeb se snaží Norsko chránit zejména širokou veřejnost. Všechny organizace, které jsme poznali, nabízely zdravotní služby zdarma, a to například i v intervalu testování na HIV 1x měsíčně. Léčba HIV pozitivity je též bezplatná a dostupná i migrantům bez povolení k pobytu. V současnosti se diskutuje i širší dostupnost pre-expoziční profylaxe (tzv. předléčení)[2] proti nákaze viru HIV, o kterou usiluje HIV Norge, kterou jsme navštívili. V praxi je dostupná zejména osobám, jejichž partner je HIV pozitivní, který však nemá či neužívá adekvátní léčbu. Proti nákaze virem HIV je nutné každý den brát jednu tabletu, která brání tomu, aby vir napadl buňky. Léčba je však velmi drahá (asi 6500 norských korun/měsíc) a diskutuje se, zda bude hrazená ze zdravotního pojištění.

Jak je to s legislativou k prostituci?

Poskytování sexuální služeb v Norsku je legální, naopak je kriminalizováno nakupování sexuálních služeb, a to od roku 2009. May- Len Skilbrei nás seznámila se severskými modely řešení prostituce, které nejsou jen o zákazu nakupování sexuálních služeb, ale jde o komplex různých opatření a strategií boje proti prostituci, která není v Norsku chápaná jako práce. V praxi však může docházet k mnoha paradoxům, kdy například platí obecná povinnost platit daně, tedy i pro sexuální pracovnice a pracovníky, přestože jejich činnost není považována za práci. Pokud využijí služeb účetního, může být stíhán pro kuplířství, jelikož měl prospěch ze zpracování daní plynoucích z prostituce. Stát, který je příjemcem těchto daní, kterých se však vybere velmi málo, stíhán být nemůže.

Policie využívá určité strategie (opatření z trestního zákoníku, imigračního práva), jak práci sexuálním pracovnicím a pracovníkům znepříjemnit, zejména se zaměřuje na migrantky. Nemá to však prý vliv na to, že by poklesl počet osob v prostituci.

Aktivity související s prostitucí jsou upraveny v tzv. Norwegian General Civil Penal Codu[3]. Je zakázáno:

  • Obchodování s lidmi a Kuplířství (tj. mít prospěch z prostituce jiného) – takto mohou být stíháni např. i ti, kdo žijí v bytě s někým, kdo poskytuje placené sexuální služby či jim byt pronajímají. Např. i provozovatel hotelu může být stíhán pro kuplířství, pokud pronajímá pokoj sexuální pracovnici. Policie toto kontroluje (sleduje nabídku inzercí, pokud se vztahují k nějakému hotelu, zašlou dotaz do hotelu). Jako důkaz bývá považováno, pokud najde u hosta na pokoji kondomy. V praxi to tedy vede k tomu, že někteří provozovatelé se obávají pronajmout pokoj ženě pracující v sexbyznysu, přestože tam nechce poskytovat služby a chce tam pouze bydlet. V případě, že se jim zdá někdo podezřelý, tak mu sdělí, že mají všechny pokoje obsazené a neubytují ho. PS nám popsala případ, kdy se žena, která byla vyhozena z hotelu, se obrátila na ombudsmana a uspěla – dospěl k názoru, že došlo k diskriminaci a byla porušena její práva.
  • Nakupování sexuálních služeb – tj. stíhání zákazníků, což bylo diskutováno cca 20 let a které platí od 1. 1. 2009. Na přijetí zákona měl vliv i narůstající počet migrantek pracujících v sexbyznysu v období 2006 - 2008. Obecně ale v norské společnosti převažuje názor, že není správné kupovat si sex. V případě přistižení zákazníka, což prý nebývá tolik časté, má možnost buď zaplatit vysokou pokutu (25 tisíc, tj. průměrný plat), nebo jít k soudu, kde hrozí trest až 6 měsíců odnětí svobody (v případě, že styk proběhl obzvláště ponižujícím způsobem, hrozí trest až 1 rok odnětí svobody).Nejčastěji přistižení zákazníci zaplatí pokutu, protože nechtějí, aby se to dozvědělo jejich okolí. Postih za nakupování sexuálních služeb se vztahuje i na případy nákupu sexuálních služeb v zahraničí, kam jezdí až 50 % mužů z Norska, kteří si kupují sexuální služby. Byly nám též popsány účastníky stáže případy, kdy jsou severští muži cíleně v některých sexpodnicích okrádáni, protože se předpokládá, že nepůjdou tuto trestnou činnost oznámit na policii.
  • Mít reklamu na sexuální služby (je zakázáno inzerovat nabídku i poptávku po sexuálních službách) – v Norsku tedy nejsou tištěné inzeráty, nabídka je na internetu, kde je maskována po různé jiné formy – masáže, seznamky apod. Příp. se nabízí na zahraničních serverech s koncovkou např. ru, .pl, na které se vztahuje jiná legislativa. Je obtížné vysledovat, kdo provozuje servery. Policie by ráda blokovala informace z těchto webů. Obecně se věří, že čím více ztíží propagaci, povede to k poklesu služeb, ale nefunguje to tak.

Jedním z cílů zákona zakazujícího nákup sexuálních služeb byl boj proti obchodování s lidmi (OSL). Oproti švédskému zákonu, který byl diskutován zejména z hlediska rovnosti pohlaví, v Norsku vznikal i v souvislosti s diskursem obchodování s lidmi, tedy zabránit nákupu služeb od obětí obchodu s lidmi. Mezi další cíle patřilo:

  • Redukovat počet klientů;
  • Změnit jejich přístup a pohled veřejnosti (nakupování sexuálních služeb je špatné);
  • Zabránit expanzi trhu s prostitucí.

Skrytým cílem bylo zbavení se viditelné prostituce na ulicích (pod heslem Renovace – nové pěkné ulice, bez žebrajících osob, drogově závislých, prostitutek…). V době našeho pobytu v roce 2014 i 2015 jsme v Oslu viděli na ulicích hodně osob žebrajících, i drogově závislých mužů či žen. Prostituční scéna pouliční též funguje – o víkendech terénní pracovnice PS kontaktují kolem 100 žen na ulici, přes týden kolem 30 žen.

Dle PS nelze říci, že by zákon vedl k poklesu sexuálních služeb poskytovaných v indoor formách sexbyznysu. Po přijetí zákona začala být policie více aktivní – narostly policejní akce. Migrantky byly vnímány jako oběti OSL, ale snažily se je zejména ze země vyhostit, ony se však většinou vracely.

Vzrostlo více negativních dopadů na ženy v sexbyznysu, zejména pracujících na ulici – cítily se být více nejisté (vůči veřejnosti/policii), v nebezpečí. Zmiňovaly více nepřátelské postoje od veřejnosti (př. plivání, házení věcí), větší stigma. Nelze říci, že by narostlo násilí od policie na ženách, ale došlo dle PS k nárůstu harašení/nevyžádané pozornosti od policie, která se cíleně zaměřuje více na migrantky, porušování práv, zastrašování. Je důležité říci, že na individuální životy žen nemá vliv pouze zákon o zákazu nákupu sexuálních služeb, ale soubor různých opatření vyplývajících z dalších předpisů (kuplířství, imigrační zákon), kterými se snaží Norsko potírat prostituci.

Co podle nás v ČR chybí?

Kromě větší dostupnosti zdravotních služeb, aplikační místnosti pro uživatele a uživatelky drog popsané v reportáži, i služba typu nízkoprahové noclehárny pro ženy, které jsou závislé na drogách a poskytují placené sexuální služby. Navštívili jsme Natthjemmet, provozovaný církevní organizací Kirkens Bymisjons, kde nás okouzlil vedoucí službyGudmund J. Wisløff. Líbilo se nám, s jakým respektem hovořil o ženách, které využívají služeb centra. Jejich klientkami jsou často ženy s nízkým sebevědomím, které mají pocit, že za nic nestojí, zažívají či zažily násilí, jsou závislé na drogách, nemají stálé bydlení. Pracovníci a pracovnice služby se snaží ženy posílit, ukázat jim, že mají svou hodnotu a naučit je akceptovat své hranice. Pracují s nimi na principu „tady a teď“, snaží se dát velký prostor ženám a jejich potřebám a nikam je netlačí. Když přijde klientka a řekne, že chce na detox, ptám se jí: „Je to něco, co chceš ty nebo to chce systém (někdo jiný)?“, říká Gudmund. Vychází z teze, že lidé se mohou měnit, pokud sami chtějí, není to o tom, že chtějí, aby se jejich klientky změnily. Když žena chce prodávat sex, jak říkají, tak to respektují, a přestože jsou církevním projektem, tak jí od této práce neodrazují.

20Noclehárna slouží jako bezpečné útočiště pro ženy. K dispozici je tu 14 lůžek a otevřeno je od 21 h do 12 h následujícího dne. V čem spočívá nízkoprahovost? Veškeré služby jsou zdarma a mohou je využít i ženy bez dokladů. Dům se zamyká až ve 3 hodiny ráno, do té doby je možné kdykoliv přijít a zůstat (pokud je ještě volná postel). Nevyžaduje se přijít ve „střízlivém stavu“. Naopak ženy si mohou aplikovat drogy na pokoji, protože se zjistilo, že je to pro všechny bezpečnější (bezpečnější aplikace, nedávají si tak velké dávky, klesly počty předávkování, odpadly hádky a potyčky a zlepšila se tak atmosféra v zařízení). Kontejner na špinavé jehly je vedle každé postele. V domě je možné využít i výměnný injekční program.

Oproti ČR je rozdílná celková filosofie zařízení. „Je potřeba to vidět z jejich perspektivy, kdybychom měli pravidla na všechno, znemožnilo by jim to fungovat. Pokud tu budou za všechno sankce, tak to nebude místo pro ně.“ Klientky noclehárny obvykle žijí ze dne na den a příliš neplánují. Pracovníci a pracovnice služby se snaží na to reagovat – jde o to, jak nejlépe společně strávit čas „teď a tady“. Pracují s nimi individuálně i pořádají skupinové akce či diskuse (např. co si myslí o drogové politice, jaké knihy v poslední době četly apod.). Ptají se klientek na to, co je pro ně dobré v danou chvíli a jak to využít v budoucnu. Snaží se posilovat ženy a otevírat jim další možnosti. Věří, že i zkušenosti s poskytováním sexuálních služeb se dají dobře zúročit v jiných profesích, pokud žena chce změnit životní styl.

Tým se snaží zapojit ženy do fungování služby. Každou noc je některá klientka součástí týmu a má za něco zodpovědnost. Ženy se mohou zapojit též do práce v kuchyni či péče o zahradu a podílet se celkově na chodu a provozu noclehárny. „Pokrok a změny u klientek je nutné vidět i v malých změnách. Pokud někdo věří v klientky, že to zvládnou, je pro ně jednodušší to zvládnout...“

Norské paradoxy aneb kriminalizace je nakažlivá

Poznali jsme širokou škálu služeb provozovaných nejen neziskovými organizacemi, ale i městem Oslo. Překvapila nás různorodost opatření, které jsou mnohdy protichůdná. Na jednu stranu je uplatňováno mnoho represivních opatření, které mají potírat prostituci, ale mají přitom dopad na individuální životy žen a mužů v sexbyznysu a jejich větší zranitelnost vůči násilí. Na druhou stranu Norsko reaguje širokou paletou služeb, dostupností a jejich bezplatností. Cílem není, alespoň tak jak to na nás působilo, pomáhat jednotlivcům, ale chránit především společnost.

Stigmatizace prostituce je v Norsku vysoká a kriminalizační opatření ovlivňují postoje veřejnosti a jejich chování k osobám v sexbyznysu (zastrašování, nadávky). Nerespekt k osobám v sexbyznysu prorůstá i do dalších veřejných služeb. Chybí vyrovnaná veřejná debata, která by reflektovala i zájmy sexuálně pracujících. Politici dle PS v podstatě schvalují nevhodné chování k osobám v sexbyznysu. Tato stigmatizace má samozřejmě dopad i na sebevnímání sexuálně pracujících, kteří mají pocit, že si respekt nezaslouží. „Chybí nám respekt k osobám poskytujícím placené sexuální služby, vypovídá to o nás jako o společnosti“, uzavírá Bjorg Norli z organizace Pro Sentret.

Zpracovala: Jana Poláková

>>>Fotoreportáž ze stáže

Odkazy na navštívené organizace a projekty:

http://prosentret.no

http://www.pion-norge.no

http://www.bymisjon.no/Virksomheter/Natthjemmet/

http://hivnorge.no

http://www.rosa-help.no/

http://www.sexogsamfunn.no/

http://www.fafo.no

https://www.oslo.kommune.no/helse-og-omsorg/rusomsorg/rusinstitusjoner/prindsen-mottakssenter/

https://www.politi.no/strategier_og_analyser/strategier_og_tiltak/Tema_18.xml

loga osf ng

Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Na projektu spolupracujeme s organizací Ulice - agentura sociální práce z Plzně a norskou stranou Pro Sentret.


[1] Dangerous Liasons (Pro Sentret, 2012). Dostupné z: http://prosentret.no/en/publikasjoner/pro-sentrets-reports-in-english/

[2] Pre-expoziční profylaxe (tzv. PrEP) – tzv. předléčení, ochrana před šířením infekce HIV. Více informací o této formě, která není běžně dostupná v ČR a o jejíž zavedení usiluje i Česká společnost AIDS pomoc, najdete zde: http://www.hiv-prevence.cz/pre-expozicni-profylaxe-tzv-predleceni.html

[3] Trestání zákazníků (§ 202a), účinný od 1. 1. 2009. Legislativa k prostituci v Norsku viz: http://prosentret.no/en/lovverk/

EasyCookieInfo

« Listopad 2017 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Audio příběh