9. 12. 2015

Eva Zylka: Etický postoj v intimní asistenci

Celý název článku, který napsala pro R-R Eva Zylka, zní: Etický postoj v intimní asistenci na příkladu sexuální asistence a klasické prostituce. Příspěvek, který vám nyní přinášíme, nikdy nebyl publikován. Jde o text, který se citelně dotýká etické stránky sexuální asistence a definuje parametry, které ji jako etickou popisují. Během celého článku se pak autorka zamýšlí nad prolínáním sexuální asistence a prostituce a v závěru pak vymezuje rozdíly mezi těmito profesemi.

Zadání organizace ROZKOŠE bez RIZIKA znělo sepsat text o „etice v sexuální asistenci". Cítím, že je pro mě těžké psát „se zadáním". Vyřčené pak často působí „uměle", tedy neautenticky. Na druhou stranu se mi lehce píše o mých zkušenostech, přesněji řečeno o mém osobním pojetí tohoto tématu. A tak si nejprve musím položit otázku:

Co pro mě vlastně znamená etika?

Pod tímto pojmem chápu „vnímání mravnosti s ohledem na vlastní morální uvažování a jednání".

Tak to bychom měli...jaké je ale přesně mé vnímání v tomto ohledu? Co považuji za eticky správné a co za eticky špatné? Nejprve uvedu pojmy, které bych přiřadila pod hlavičku „dobré etické činy":

šlechetný, dbalý zákonů, legitimní, povznesený,

věrný zásadám, seriózní, svědomitý, oprávněný,

přípustný, právní, přípustný, dovolený,

schválený, potvrzený, zvýhodněný,

podporující, slušný, přiměřený,

příkladný, správný, korektní, chvályhodný,

hodný uznání, nevinný, čistý,

bezúhonný, nepodplatitelný, prostý viny,

neškodný, nesporný, bílý jako kvítek, perfektní,

ryzí, nezkažený, úctyhodný, vážený,

ctěný, přímý, důstojný, dobrý, upřímný,

čestný, morální, poctivý, nezáludný, počestný.

Nyní k druhé straně mince. Jak definovat to, co je „eticky špatné" nebo „pochybné z etického hlediska"? Následuje opět výčet:

špatný, nepřiměřený, nevhodný, neslušný,

nepřístojný, úplatný, zneuctívající, prostopášný,

zkažený, nedbalý, zvrhlý, v úpadku,

bezohledný, bez skrupulí, zlopověstný, ohavný,

 zasluhující hany, pohoršlivý, nečestný, hanebný,

 nemorální, neslušný, hříšný, ničemný,

bezcharakterní, perverzní, hodný opovržení, špinavý,

lstivý, ilegální, nelegitimní, prodejný, zlotřilý, stinný,

podezřelý, neupřímný, nezákonný,

nezodpovědný, zhýčkaný.

Je však tento výčet obecně platný?

Přemýšlím nad touto snůškou slov a cítím, že pilně třídím svět podle svých subjektivních hodnot, představ a sklonů. Není můj svět však tímto rozdělováním omezený, není to hodnotící náhled, uzavřený vůči odlišným úhlům pohledu? Zeptám se nyní konkrétněji s ohledem na obě povolání – sexuální asistenci a prostituci:

Je klasická prostituce z morálního hlediska zavrženíhodnější než sexuální asistence/doprovod, jen protože panuje obecný názor, že toto prostředí je spojeno s kriminalitou, ulicemi překypujícími lehkými ženami, drogami, násilím, nátlakem a celou řadou dalších jevů a předsudků? Protože se odehrává v utajení a je společností hodnocena jako činnost pohoršlivá, nemorální a neslušná?

Mají snad sexuální asistenti a asistentky v InSeBe právo na slušné zacházení a uznání jen proto, že toto povolání vystudovali, mají k dispozici fyzický certifikát dokládající jejich vzdělání a pracují převážně s „těmi chudáky“ hendikepovanými? Samozřejmě že nikoliv, protože mé aktivity při sexuální asistenci jsou v určitých případech totožné s těmi, co vykonává „Cindy támhle na rohu“. I já nabízí sexuální služby za peněžitou odměnu. A i „Cindy támhle na rohu“, pokud svou práci dělá ráda a dobrovolně, má možná také odborné znalosti, schopnost empatie a pracovní zkušenosti. Není tu tedy žádný rozdíl. Nebo je?

Zalistovala jsem ve svých podkladech. Před několika lety, když jsem se ve svém oboru vzdělávala, jsem podepsala takzvanou „Etickou dohodu pro sexuální doprovod/asistenci“, protože jsem tento obor podporovala a chtěla ho začlenit do svého života a práce. Dohodu jsem si přečetla, zpochybnila, přemítala o ní, přijala ji a v průběhu pracovního života mi opakovaně vytanula na mysl.

O jaké „etické normy“ pro sexuální doprovod a asistenci v InSeBe se vlastně jedná – jsou to klíčové a základní kvalifikace, které vedou k jinému vnímání sexuálních služeb a jak s nimi zacházet.

Etické normy pro sexuální doprovod/asistenci  

Tyto normy slouží jako východisko pro pochopení a uvědomění si naší odpovědnosti a mají za cíl nás ochránit před tím, abychom někomu ublížili.

1. Respektování nezávislosti a důstojnosti bližních 

1.1. Vážím si a respektuji své bližní nezávisle na jejich původu, rase, pohlaví, jazyku, věku, kulturnímu pozadí, způsobu života či náboženském, ideologickém nebo politickém přesvědčení, zdravotním stavu, autoritě, vzdělání, vývojovém stádiu nebo sociální příslušnosti.

1.2. Uznávám nezávislost a důstojnost svých bližních a jejich právo na sebeurčení.

2. Vztah důvěry / mlčenlivost

2.1. Pracuji nezávisle, samostatně, bez vztahu k nějaké politické a církevní instituci. Lidem, pro které / se kterými pracuji, jsem zavázán. 

2.2. Stojím si za svým politickým, náboženským a spirituálním přesvědčením.

2.3. Dbám na to, aby nevznikla žádná vzájemná závislost.

2.4. Zavazuji se zachovat mlčenlivost o své práci nebo poradenské činnosti.

3. Zodpovědnost za vlastní činy

3.1. Jsem si vědom odpovědnosti za své činy vůči bližním, okolí a přírodě a vůči sobě samému.

3.2. Jednám podle nejlepšího vědomí a svědomí a s ohledem na danou situaci jsem vždy odpovědný za definování úmyslu a cíle mé asistenční činnosti.

3.3. Jsem si vědom svých schopností a svých hranic.

4. Zakázka a honorář

4.1. Asistenci, rituály, setkání atd. organizuji až po vzájemné dohodě.

4.2. Mám nárok na přiměřenou odměnu za svou práci. Odměna je sjednána v předstihu.

Již první věta těchto norem odhaluje, proč byly normy rozpracovány a sepsány.

Nezpůsobit újmu. Abychom toto sdělení pochopili, musíme si uvědomit, že při kontaktu s osobami s duševním hendikepem, nekomunikujícími nebo osobami s nápadnými behaviorálními rysy vždy existuje nebezpečí, že jejich přání špatně interpretujeme a špatně na ně zareagujeme. To může s sebou nést závažné následky, protože hranice mezi nabídkou sexuálních služeb a sexuálním napadením je úzká a snadno porušitelná.

Respektování důstojnosti a nezávislosti svých klientů zajistím tehdy, když je beru vážně. K tomu patří nedělat pro klienta nic, oč sám nepožádá. Nebudu ho přesouvat v kolečkovém křesle z bodu A do bodu B, ale vyčkám, než si o to sám řekne. Nebudu mu pod hlavu podsouvat polštář, protože mám dojem, že se mu neleží pohodlně. Zkuste si představit, že k vám kdosi přijde, podívá se na vás, protáhne nesouhlasně obličej, zakroutí hlavou, vytáhne z kapsy kapesník a bez optání vám začne čistit obličej. Smějete se? V zařízeních pro péči o osoby s hendikepem se to stává snad tisíckrát denně. A jaký to má dopad na klienty těchto zařízení? Naučí se, že ostatní lépe vědí, co je pro ně správné a dobré. Naučí se, že ostatní za ně vše určují. Na duševní rovině se toto zacházení rovná ponížení. V právně-etické rovině ignoruje takovéto či podobné chování, že osoby s hendikepem mají stejná práva na sebeurčení jako osoby bez hendikepu. 

Důvěra a intimita, které jsou nevyhnutelně navozeny, když delší dobu pracuji s klientem, vedou k tomu, že o klientech zjistím řadu osobních informací. Je pro mě samozřejmé, že jsem vázána mlčenlivostí vůči třetím osobám. Intenzivní míra soukromí může ale vést k tomu, že se na mě klient upoutá nebo si k němu já vytvořím emocionální pouto. V tomto ohledu je potřeba být obzvláště opatrný a ostražitý, protože navázání takovéto intimity s klientem jde proti podstatě sexuálního doprovodu. Nechceme k sobě klienty vázat, naopak chceme je dostat do stádia, kdy nás jako poskytovatele služeb již nebudou potřebovat. V ideálním případě pracujeme společně s klientem po určitou dobu na nabytí sexuálních dovedností s jasným cílem, že se spolu po čase rozloučíme, jakmile bude kýžený cíl splněn.

Zodpovědné chování pro mě začíná s uvědoměním, že každý můj čin podléhá zákonu příčiny a důsledku. To znamená, že ať udělám cokoliv, vždy to bude mít bezprostřední dopad na můj protějšek. Zda dopad bude „dobrý“, závisí vždy nejprve na mně. Závisí to na mém okolí, bližních a přírodě. Zodpovědné chování však také znamená, že při sexuální asistenci dbám i na své blaho. To znamená, že musím znát své schopnosti a hranice a umět je klientovi komunikovat, aby náš čas strávený spolu byl pro obě strany příjemný.  

Zakázka a honorář. Zda a do jaké míry vyslyším přání klienta, závisí na mých osobních preferencích a individuálních hranicích. O obou faktorech mluvím s klientem před prvním erotickým setkáním. Oproti klasické prostituci nemají sexuální asistenti/asistentky žádný katalog poskytovaných služeb (od mazlení až po manuální stimulaci penisu nebo anální, orální či klasický sex), na který lákají prezentací svých fyzických atributů, a k tomu odstupňované ceny. Při sexuální asistenci nebo doprovodu si klienti a poskytovatelé služby pouze sjednají konkrétní dobu, kterou spolu stráví, a ta je vždy honorována stejně, nezávisle na tom, co se v této době „odehraje“. Faktem je, že rozdíl mezi sexuálním doprovodem/asistencí a klasickou prostitucí může být obrovský nebo i žádný. Vím z vlastní zkušenosti, že existují prostitutky, které ke své práci přistupují s eticky korektním humanitním postojem, bez toho, aby se kdy zamýšlely nad etikou. A myslím, že existují i jistě sexuální asistenti a asistentky, kteří do svého obchodního konceptu začlenili sexuálně vyzývavé chování, aby k sobě zákazníka nalákali. Zákazníci prostitutek / hendikepovaní klienti si počínají správně tehdy, když znají svá přání a cíle a až na jejich základě nich se rozhodnou, jaké odvětví zvolí pro jejich realizaci.

Komu je určen sexuální doprovod/asistence?

Dospělým ženám a mužům:

  • kteří chtějí prožít svou sexualitu a potřebují přitom v důsledku svého hendikepu podporu.
  • kteří si přejí podněty, jak do svých životů mohou sebevědomě začlenit sexualitu a sami o ní rozhodovat.
  • kteří chtějí v páru rozvíjet své smyslově-erotické schopnosti.
  • kteří jsou otevření blízkosti, a chtějí pracovat na vědomém tělesném prožitku v kontextu eroticko-sexuální služby.
  • kteří jsou připravení přemýšlet o vlastní sexuální historii a pracovat na svých cílech v oblasti sexuality.

 Komu je určena klasická prostituce?

Dospělým ženám a mužům:

  • kteří přesně vědí, jaké sexuální služby chtějí. Nechtějí přitom přistoupit na jakékoliv kompromisy.
  • kteří nepotřebují podporu v důsledku hendikepu nebo terapeutické léčby.
  • kteří chtějí zůstat maximálně anonymní.
  • kteří si přejí pohybovat se ve vykřičené čtvrti a potřebují pro svůj zážitek trochu „show“.
  • u nichž vizuální sexuální vyzývavost zvyšuje jejich sexuální libido.
  • kteří si z co největší nabídky žen chtějí vybrat tu pro ně opticky nejpřitažlivější.

Jsem si vědoma toho, že uvedeným seznamem odkazuji do určité míry také na klišé. Ale tak to prostě je. Stále ještě existují „typičtí“ návštěvníci vykřičených domů a „typičtí“ klienti sexuálních asistentů/ek. Mé osobní hledisko k tomuto tématu: myslím, že určité prolínání by prospělo oběma stranám. Vozíčkář s fyzickým hendikepem, který sebevědomě vjede do domu poskytující sexuální služby, by měl být stejně vítán jako klasický zákazník, který by u sexuální asistentky chtěl prožít trochu jiné smyslově-erotické setkání.

Curych, duben 2015, Eva Zylka (sexuální poradkyně a sexuální asistentka v InSeBe)

Překlad zajistila ROZKOŠ bez RIZIKA

 

EasyCookieInfo

« Listopad 2017 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Audio příběh