1. 11. 2016

Historický kontext hendikepu ve vztahu k sexualitě. Žádná myšlenka nevzniká z ničeho

Přeložili jsme pro vás článek Catherine Agthe Diserens z ledna 2012, který popisuje historický kontext pojmu hendikep v souvislosti se sexualitou. Autorka v článku ukazuje zásadní momenty, jež vedly k postupnému otevírání tématu sexuality osob s hendikepem. 

Kdy a jak se koncept hendikepu objevil v západní historii?

Podle Julie Kristevy se první fáze odehrála za času francouzských filozofů v době osvícenství, a to zejména díky Diderotovi, který v roce 1749 sepsal slavný Dopis o slepých k potřebě těch, kdo vidí a pomohl tak osobám s hendikepem dosáhnout na pozici politického subjektu.

Druhá fáze vycházela z politického kontextu konce 19. století, který:

„(…) postižení postupně transformoval na předmět kolektivní zodpovědnosti (…) bylo uznáno, že situace osob s hendikepem vyžaduje solidaritu celé komunity a zapojení státu.“[1]

Osoba s hendikepem tedy zůstávala předmětem péče.

Bylo třeba počkat na Pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro osoby s postižením vyhlášená OSN v roce 1982, aby mohla začít třetí fáze, ve které se v současnosti nacházíme.

Hendikep je funkcí vztahů mezi osobami s hendikepem a jejich okolím. Projeví se ve chvíli, kdy se tyto osoby setkají s kulturními, materiálními a sociálními překážkami, které jim zamezují v přístupu k různým společenským systémům, jež mají k dispozici jejich spoluobčané. Hendikep tedy představuje ztrátu nebo omezení možností účastnit se života komunity ve stejném rozsahu jako ostatní jedinci. 

 

 

Zejména pro Francii, kde byl publikován dokument Zpráva Paula Blanca, který se nese ve stejném duchu jako výše zmíněné, platí to, co Julia Kristeva píše dál:

(…) na základě této rozšířené nabídky optimálních služeb, které osobám s hendikepem poskytuje národní komunita, bude nutné vyškolit zdravotnický, pečovatelský a pedagogický personál tak, aby byl ve své každodenní práci schopen využívat vývoj politické filozofie a poznatků týkajících se osob s hendikepem.“[2]

 

K terapeutickým, vzdělávacím a volnočasovým inovacím dodává:

„(…) celý tento soubor působí zpětně na pacienta, neboť mu odráží nové obrazy jeho samotného a mění tak jeho představy o sobě samém i vztahy s ostatními.“[3]

Poznání hendikepů se také rozvíjelo díky novým vědeckým poznatkům, přínosům psychiatrie a psychologie zaměřeným na celkový pohled na člověka, díky politikám sociální integrace, rozmachu humanistického pohledu na duši a probouzející se tělo, to vše v protikladu vůči současnosti podřízené soutěživosti, výnosům a okamžitosti.

Po Deklaraci práv člověka a občana (1789) se počet konkrétnějších doporučení znásobil.

Menšiny se zhostily slova: díky tomu, a s použitím nových komunikačních technologií, vznikly nové Deklarace práv dítěte, Deklarace práv pacientů a další. V případě, že se menšiny nemohly vyjadřovat samy přímo, mluvili za ně jiní.

Následně vznikla Deklarace o právech mentálně postižených osob (1971), která jako první kladla důraz na osobní práva občanů s hendikepem. Za ní následoval Mezinárodní rok zdravotně postižených osob (1981) a také Mezinárodní dny i Evropské dny osob se zdravotním postižením.

Rok 1991 přinesl první Zásady ochrany osob trpících duševní poruchou a zlepšování péče o duševní zdraví.

Ještě konkrétněji se našeho tématu týká Deklarace Evropského parlamentu (1992), kde v usnesení A3-231/92 stojí:

Lepší citová a sexuální výchova osob s mentálním hendikepem by měla být zajištěna tak, že bude brán větší ohled na jejich specifickou situaci a na to, že musí mít, stejně jako ostatní jednotlivci, možnost uspokojit své sexuální potřeby…

 

… s cílem učit se a porozumět

… s cílem naplnit touhu po sexuální zkušenosti, ať už v oblasti autoerotiky, heteroerotiky nebo homoerotiky

… s cílem dosáhnout života v páru

… s cílem chránit se před nemocemi a zneužíváním

V roce 1993 bylo na Světové konferenci Spojených národů ve Vídni explicitně řečeno, že:

Lidská práva a základní svobody jsou univerzální, a tím pádem se bez jakékoli výjimky vztahují na všechny osoby trpící postižením.

Rada Evropy[4]a Evropská Unie se s jistou otevřeností zabývaly sexualitou osob s hendikepem v roce 2000, tehdy se jednalo o dočasné nebo trvalé omezení schopnosti reprodukce, a v roce 2002, kdy šlo o ochranu dospělých i dětí s hendikepem, mimo jiné před sexuálním zneužíváním.

„Evropský parlament může hájit zásady v oblasti hendikepu, stejně jako Evropská komise může podporovat projekty a dávat k dispozici informace, ale tyto instituce nemohou nařizovat konkrétní opatření. (…) je zajímavé podívat se na chronologický vývoj událostí a všimnout si jistých shod náhod. Například, Rada Evropy se vydala cestou „koherentní politiky pro osoby s hendikepem“ pouze krátce před tím, než OSN přijala v roce 1993 Pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro osoby s postižením.“ [5]

Kromě těchto základních názorových milníků je také třeba zmínit několik faktorů ovlivňujících jak hendikep, tak sexualitu, jako například:

 

Sociopolitická data, integrace a obecně prodlužování délky života obyvatelstva

Společnost se snaží hendikep čím dál tím více zachytit, a to má své důsledky: svět i život jsou také lépe zachytitelné očima a ušima osob s hendikepem. Integrace osob s hendikepem samozřejmě také znamená socializaci jejich sexuality. Nestačí naučit se pořádně jíst a koupit si jízdenku na autobus, člověk musí být také seznámen s různými projevy sexuality, ať už u sebe nebo u ostatních, v soukromí i na veřejnosti.

Integrace spojená s faktorem ekonomie, která podporuje poznávání, cestování a volnočasové aktivity, dává osobám s hendikepem přístup ke stejným místům a rozsáhlým stimulacím smyslových vjemů jako osobám zdravým.

Proto vznášejí legitimní požadavky a touží po setkáních, při kterých lze navázat citové vztahy s jinými lidmi a která vyvolávají chuť žít jako všichni ostatní, i když na to nemusí být úplně připraveni.

Naděje dožití přináší nové možnosti a příležitosti k rozvoji, zatímco v minulosti se takové plány omezovaly na kratší dobu, neboť ve světě osob s hendikepem se umíralo dříve. Prodlužování délky života se týká také osob s hendikepem. Přináší kvantitativní, a pokud chceme, tak i kvalitativní, vylepšení toho období života, ve kterém se projevují veškeré aspekty sexuality. Tato realita odvíjející se od technologického, lékařského, společenského a psychopedagogického pokroku posílená ekonomicky příznivými lety konce minulého století přispěla k velké mobilizaci samotných osob s hendikepem, jejich rodin a odborníků v jejich okolí.

To vše znamená kvantitativní, a pokud chceme, tak i kvalitativní, vylepšení toho období života, které je věnované citovým vztahům a sexualitě.

Místní, celostátní a mezinárodní kongresy.

Je jich velké množství a už dvacet let se věnují tématům ohledně sexuality. Jejich rozmanitý obsah poukazuje na ochotu společnosti podporovat osobní naplnění, spokojenost a potěšení osob s hendikepem.

Dominantní hlasy v této oblasti volají po rovnosti práv pro všechny osoby, ať už zdravé nebo s hendikepem, a zastávají nové individualistické normy sexuálního chování, ke kterým patří sebeurčení, sebeúcta, potvrzení vlastní orientace a naplnění, ale současně zpochybňují okamžité uspokojení za každou cenu!

Zároveň si menšiny berou slovo (práva dítěte, práva nemocných, práva osob s hendikepem a podobně), a to díky ohromnéhomu pokroku nových komunikačních technologií. V případě, že se nemohou vyjádřit samy přímo, mluví pomocí přístrojů (a zcela nové "facilitované komunikace") nebo ostatních, a to i když se hovoří o jejich intimních záležitostech.

Sexuální znalosti a sexuální asistence

Je to nové, průlomové a fascinující!

Hlubší znalosti rozvoje lidské sexuality přinesly adekvátní terminologii, legitimizovaly pudy a omezily pocity strachu. Na základě klinického vědeckého výzkumu obohatila sexuologie všeobecné porozumění lidské sexuality a zároveň popsala a zrelativizovala patologie.

Sexuologické znalosti přinesly pozitivní náhled na roli lidské sexuality v průběhu času, která byla nejdříve zaměřena na pouhé plození potomstva a následně na společenské uspořádání.

Sexuologie se dnes soustředí na individuální potřeby v oblasti zdraví a sexuální identity, zkvalitňování života, potěšení v širokém slova smyslu a vyjadřování vlastních pocitů a potřeb. V praxi to znamená snahu o to, aby člověk nebyl sám, vyjadřoval své milostné pocity, žil v míru sám se sebou, zažíval dotyky a sám se dotýkal, rozvíjel se a také bojoval proti pudům smrti! Proběhla velmi krátká sexuální revoluce, přišla antikoncepce a od roku 1980 se kvůli AIDS nacházíme ve stadiu, kdy je sex přípustný, pouze pokud je safe.

Od té doby umožnila sexuologie zbořit tabu tím, že mimo jiné hovoří o vibrátorech, smyslnosti a paraorgasmu, abychom zmínili aspoň některá témata.

Jedna oblast zůstává velmi citlivá: nedostatek příležitostí k naplnění potřeb a tužeb v oblasti štěstí, uspokojení, smyslnosti a genitality.

Dnes už je díky hlasům a činnosti osob zabývajících se tématem hendikepu nabídka v oblasti, o které se doposud mluví jenom polohlasem, tedy v oblasti sexuální asistence, mnohem širší.

I když v Dánsku, Německu a Nizozemsku se přímá sexuální pomoc stala běžnou už před dvaceti lety, ve Švýcarsku se zrodila až v roce 2003 a od podzimu 2004 pracuje v německé části Švýcarska několik sexuálních asistentek/asistentů. Francouzská část Švýcarska spustila sérii školení v sexuální asistenci v roce 2008 pod záštitou SEHP[6] (asociace Sexualité et Handicaps Pluriels – Sexualita a kombinovaná postižení). Předpokládaný konec školení byl v červnu 2009.

Biogenetické a medicínské znalosti

Kromě přispění k lepšímu porozumění hendikepu přinesly také nový pohled na sexualitu osob s hendikepem a na jejich reprodukční potenciál, který se nedá považovat ani za neexistující, ani za pouhý přenašeč hendikepu.

To umožnilo stanovovat přesnější diagnózy a v konečném důsledku by také mělo přinést vytříbení jednotlivých antikoncepčních metod.

Různé praktické pomůcky řešící problémy s erekcí (Viagra, náhrada penisu, intrakavernózní injekce, kroužek na penis, preparát MUSE, vývěva) a v některých případech také využití chirurgického zákroku (umístění penilní protézy) výraznou měrou přispěly k plnému uznání práva osob s hendikepem na sexuální život.

Problémy současnosti jako AIDS, sexuální zneužívání a násilí

Těmto tématům se v současnosti naše společnost ani osoby s hendikepem nemohou vyhnout.

Navzdory svému krutému obsahu otvírají diskuzi o sexualitě, která může být pozitivní.

V rámci těchto témat se může začít hovořit třeba o tělu, kondomech, homosexualitě, sexuálních vztazích, volbě, sebeúctě, veřejných a soukromých záležitostech a zároveň jedním dechem zmiňovat nezbytnou obezřetnost a ochranu i citové vztahy.

Duchovno a kultury

Dříve mohlo být dítě s hendikepem považováno za „vtělení ďábla“, ale dnes už mají náboženství jiný pohled a dítě s hendikepem je bráno jako plnohodnotný člověk.

Díky tomu se těší ze základních lidských práv a dostává se mu důstojné péče.

Holistický pohled na duši a tělo ve spojení s vědeckým pokrokem relativizuje nadvládu soutěživosti a výnosu.

Multikulturalita přináší povědomí o rozdílnostech a může nás obohatit v rámci sdílení zkušeností a znalostí.

Kulturní antropologie nás učí lépe zvládat rozmanité projevy sexuality spojené se zvyklostmi z různých koutů světa, zejména co se týče respektu k symbolice a náboženským pravidlům při poskytování intimní péče.

Etiky zodpovědnosti, přesvědčení, nápravy a rekonstrukce.

Jejich úkolem je pomoci všem, osobám s hendikepem i osobám zdravým v jejich okolí, aby:

                   - lépe pochopili a uvědomili si vlastní pozici

                   - měli díky uvědomění menší strach

                   - všichni získali větší autonomii

                  - si utříbili názory před sebou i před ostatními

                  - uměli myslet, jednat i nezasahovat a měli sociální dovednosti

Tento přehled samozřejmě není vyčerpávající, ale představuje alespoň komplexní soubor neopominutelných událostí a faktorů.

Závěrem stačí dodat, že všechny tyto fáze současně výrazně proměnily a obohatily role sexuality a statut osob s hendikepem.

ŠVÝCARSKO, Nyon, leden 2012


[1]Kristeva Julia, Dopis prezidentovi republiky o občanech s hendikepem k potřebě těch, kdo mezi ně patří i nepatří, Paříž, Éd. Fayard, 2003.

[2] Ibid.

[3] Ibid.

[4]Catherine Agthe Diserens působila ve Výboru pro readaptaci a integraci osob s hendikepem u Rady Evropy v pozici odbornice zastupující Švýcarsko, a to v letech 1999 – 2002.

[5]Breitenbach Nancy, ibid.

[6]www.sehp-suisse.ch Předsedkyně paní Catherine Agthe Diserens, ch. du Couchant 14, 1260 NYON, Švýcarsko

EasyCookieInfo

« Listopad 2017 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Audio příběh