4. 2. 2015

Kdo pomáhá zlobivým holkám (7. díl): Sexuální práce v Norsku

V listopadu 2014 jsme absolvovali krátkou stáž v norské organizaci Pro Sentret, která pomáhá sexuálním pracovnicím v Oslu. V článku se mimo jiné dozvíte, jak je sexuální práce v protestantském Norsku vnímána, jak je zde upravena zákonem nebo jakou podobá má oblast placených sexuálních služeb v Oslu.

Fotoreportáž ze stáže R-R v Oslu >>

Jiná země jiný mrav

Předně je nutné říci, že Norové a Norky nahlíží na prostituci zcela jinak, než je tomu třeba v České republice. 12Do nedávné doby byla sexuální práce považována za tabu, o kterém se na veřejnosti nemluví. Navštěvovat veřejné domy a využívat služeb sexuálních pracovnic je v Norsku společenský prohřešek, který se netoleruje. Zákazníci jsou zde vnímáni, jako ti, co mají vážný problém podobný závislosti na alkoholu, jenž by si měli vyřešit. V Oslu například funguje nezisková organizace Reform, která se v rámci programu Kast snaží pomáhat mužům, aby přestali využívat služeb sexuálních pracovnic.

Švédský model v Norsku

V zemi je uplatňován tzv. „švédský model“, jeho zavedení ovšem není důsledkem výše uvedeného pohledu na sexuální práci. Spíše jde o pokus vyřešit problém s migrantkami, které do Osla i dalších měst přijížděly a přijíždí s cílem vydělávat peníze poskytováním sexuálních služeb. Jejich počet významně narostl v letech 2006 až 2008, kdy do Norska přišlo mnoho sexuálních pracovnic především z Itálie a Španělska. Valná většina z nich měla původ v Nigérie a dalších afrických zemích. Dívky a ženy pracovaly zejména na ulici, chovaly se vyzývavě, byly kontaktní ke kolemjdoucím a začaly pracovat více v centru Osla, kde to nebylo předtím obvyklé. Tyto i další skutečnosti přispěly k rozhodujícímu tlaku na přijetí legislativy kriminalizující poptávku, která platí celonárodně od 1. ledna 2009. Přijetí zákona předcházela rozsáhlá debata, která trvala přes dvacet let.

Kromě kuplířství a obchodu s lidmi, je tak v Norsku zakázáno nakupování sexuálních služeb, naopak jejich poskytování trestné není. Nelegální je i pronajímání prostor – bytů, pokojů, kde jsou nabízeny sexuální služby za úplatu. Stíhán může být třeba provozovatel hotelu, pokud pronajímá pokoj sexuální pracovnici. Ženy z východní Evropy nebo z Afriky mají z tohoto důvodu problémy nechat se ubytovat v hotelu nebo si pronajmout byt. Majitelé se z obavy před možnými problémy vymlouvají, že mají plno a ženy raději odmítnou.22

V Norsku je dále zakázána propagovat nabídku sexuálních služeb, takže se vše odehrává přes internet. Často z webových stránek, které mají svůj původ v zahraničí a nelze je proto blokovat a stíhat jejich majitele.

Snahou zákona bylo zabránit nákupu sexuálních služeb od obětí obchodu s lidmi, zabránit rozšiřování prostituce, přispět ke změně postoje, snížit poptávku, a také zbavit se pouliční prostituce pod heslem „renovace a rekonstrukce ulic bez žebráků a prostitutek“.

Nechtěné důsledky

Během prvních měsíců po uplatňování zákona sexuální pracovnice z ulic opravdu zmizely, později se však zase vrátily, jejich počet v ulicích Osla už ale na úroveň z roku 2008 nevzrostl. Nelze ovšem říci, že by se snížil celkový počet sexuálních pracovnic v Norsku a že zákon naplnil daná očekávání. Spousta sexuálních pracovnic zákon obchází a v současné době (rok 2015) jich pracuje v Norsku kolem třech tisíc, převážně se jedná o migrantky. Služby jsou nabízeny a poskytovány v bytech, masážních salonech nebo na ulici, parkovištích apod. Oficiální noční podniky povoleny nejsou, v malé míře zde fungují stripbary.

Zákon v několika ohledech zhoršil postavení a situaci sexuálních pracovnic, naopak zákazníkům příliš život nekomplikuje. Pokud je zákazník chycen, zaplatí téměř vždy raději vysokou pokutu, než aby se případ dostal k soudu, což se zatím stalo pouze jednou.

Sexuální pracovnice v hledáčku policie

Více jsou v hledáčku policie sexuální pracovnice. Díky zákonu může policie provádět prohlídky bytů a hotelových pokojů, kde se domnívá, že jsou poskytovány sexuální služby za peníze. 21Pokud například v bytě bydlí více žen a policie má podezření, informuje majitele bytu, který ze strachu před problémy, raději vypoví nájemkyním smlouvu bez ohledu na to, zda dotyčné v sexbyznysu pracují nebo nikoliv. Podobně pokud v hotelu objeví při uklízení pokojů kondomy, stává se, že dané ženě neprodlouží další ubytování. Ženy jsou také méně ochotné vypovídat na policii, ze strachu, že budou vyhozeny z bytu.

Po přijetí zákona začala být policie více aktivní, zátahy jsou docela časté, ženy pak nezřídka končí na ulici. Zvětšilo se i stigma vůči ženám v sexbyznysu, které nejvíce pociťují ženy pracující na ulici. Ženy zmiňují více nepřátelské postoje od veřejnosti (házení věcí, plivání) i od policie (nevyžádaná pozornost policie, porušování práv, zastrašování).

Situace nahrává organizovanému zločinu, který dokáže systém lépe obejít a zároveň těžit z organizování sexuální práce. Významná část obchodu je řízena lidmi z Itálie a Španělska, přímo v Norsku pracují hlavně tzv. madam, které zda dívkám a ženám zařizují podmínky k práci. Vyšetřování zločinu kuplířství nebo obchodu s lidmi musí mít u konkrétních kauz mezinárodní povahu a i z tohoto důvodu se jen málo případů podaří prokázat a dovést k odsouzení obžalovaných. Situaci navíc komplikují současné problémy Itálie a Španělska, především velká migrace a míra nezaměstnanosti.

Podle organizace Pro Sentret zákon způsobil nejvíce problémů ženám, které nabízí sexuální služby na ulici nebo po hotelích, tedy nejohroženější skupině zapojené do sexbyznysu. Lidé z organizace se proto staví proti zákonu. V důsledku současná činnost policie přispívá ke zranitelnosti sexuálních pracovnic. Boj proti prostituci se stal důležitější než výsledky. Ještě více kolegyním z organizace Pro Sentret vadí neustálé diskuze o tom, zda je zákon dobrý nebo špatný. Pouze se tím odvrací pozornost od skutečných problémů v sexbyznysu, které se příliš neřeší.

Problém zhodnocení přínosu zákona

Vliv zákona na sexbyznys v Norsku měla prozkoumat studie zadané ministerstvem spravedlnosti. Její plánovaný rozsah a přístup ovšem označili lidé z výzkumného institutu FAFO, kteří se dlouhodobě zabývají výzkumem sexuální práce v Norsku, za nedostatečný a odmítli se proto podílet na jejím vyhotovení. Jejich pochybnosti k výsledné zprávě z výzkumu najdete na: http://www.fafoarkiv.no/prostitution/140816-ABR-oped.html. Bohužel to není poprvé, kdy studii potvrzující efektivitu kriminalizace zákazníků, zpochybňují výzkumné autority v daném oboru.

Jan Losenický, R-R

loga osf ng

Stáž proběhla v rámci projektu „S tebou ne! aneb Prevence násilí na ženách v sexbyznysu“. Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.


EasyCookieInfo

« Listopad 2017 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Audio příběh