11. 9. 2016

Když stojíš na dešti, tak nemůžeš čekat, že zůstaneš suchá

U příležitosti Mezinárodního dne za ukončení násilí na sexuálních pracovnicích a pracovnících 17. prosince 2015 vydala organizace Pro Sentret zprávu z šetření na téma násilí v prostředí pouliční prostituce v norském hlavním městě Oslu, nazvanou Am I not a human being like you? (Warpe, 2015). Na základě naší spolupráce s Pro Sentret jsme text mohli přeložit do češtiny a je také součástí naší nově připravované publikace v rámci projektu Spojme se proti násilí na ženách v sexbyznyse. Publikace vyjde v září 2016.

Na parkovišti ve stínu luxusních výškových budov, které se tyčí na nábřeží, byla večer toho samého dne nalezena mrtvá sexuální pracovnice Galina Sandeva, která byla ubodána ve svém automobilu.

Násilí na sexuálních pracovnicích představuje všudypřítomný globální problém. (WHO; UNFPA; UNAIDS; NSWP; World Bank, 2013). Výzvou je, aby s touto skupinou počítala i zdravotní politika ve svých programech boje proti interpersonálnímu násilí. Norsko sice oficiálně uznává interpersonální násilí jako závažný protispolečenský jev (Justis- og beredskapsdepartementet, 2013), nicméně konkrétní kroky proti násilí na sexuálních pracovnicích rozhodně nejsou na pořadu dne.

Organizace Pro Sentret je zřizována oslovskou samosprávou jako poskytovatel sociálních a zdravotních služeb pro osoby s historií nabízení sexuálních služeb. Zároveň působí jako národní odborné pracoviště pro otázky prostituce. Sociální a zdravotní služby poskytuje prostřednictvím nízkoprahového centra a terénní práce v ulicích města. Poznatky o násilí na klientkách Pro Sentret byly publikovány již v minulosti. Ve zprávách z šetření v letech 2008 a 2012 jsme dokumentovali, že toto násilí je velmi rozšířené a často nabývá závažných forem. Jeho pachateli byli zákazníci a partneři, ale také známí a příbuzní. V nynější zprávě jsme se pak rovněž pokusili zprostředkovat narativy násilí z úst klientek našich služeb. Svůj příběh nám ochotně vyprávěla řada klientek. Jejich společnou nadějí je, že jakmile si společnost uvědomí skutečný rozsah násilí, diskriminace a obtěžování, jemuž jsou vystaveny, budou přijata potřebná opatření. Tyto narativy jsme doplnili o poznatky z pozorování, jež jsme získali při terénní práci v prostředí pouliční prostituce.

Naše klientky se v naprosté většině případů identifikují jako ženy a cca 90 % z nich pochází ze zahraničí. Často pocházejí ze silně sociálně znevýhodněného prostředí anebo patří k romské menšině či jiným marginalizovaným etnickým skupinám. Velkou zátěž pro ně představuje současné působení etnické diskriminace, genderové diskriminace a stigmatu. Obtěžování sexuálních pracovnic v pouličním prostředí je všudypřítomné. Často obsahuje prvky rasismu, namířeného především proti ženám černé pleti. Pachateli obtěžování, ať již jde o akty promyšlené, či spontánní, jsou takřka ve všech případech muži. Byli jsme svědky případů tvrdého slovního napadání žen ze strany kolemjdoucích mužů, kdy po nich házeli mincemi nebo jídlem, jak ukazuje následující poznámka z pozorování v terénu:

Stojíme na ulici a hovoříme se dvěma našimi známými. Směrem k nám se vydávají dva muži, zjevně podnapilí. Jeden z nich ukusuje buchtu, a když nás míjí, hází ji na jednu z žen. Oba muži se smějí.

Kromě takového obtěžování ze strany kolemjdoucích se často vyskytuje i násilí páchané zákazníky, od (ne)psychických forem (např. snaha domluvit si sex bez kondomu) až po brutální napadení a pokusy o vraždu:

Před pár lety jsem měla zlý zážitek se zákazníkem. Odvezl mě autem ven z centra města. Když jsme skončili, tak cestou zpět jsme projížděli tunelem. Zničehonic, bez varování, mě vzal za bundu, otevřel dveře a ještě za jízdy mě vyhodil z auta. Za námi jela další auta, ale stačila jsem se odplazit ke stěně tunelu. Byla jsem v šoku a celá od krve. Na policii jsem nešla.

Tato výpověď nám ukazuje dvě hlavní témata, která jsou pro tyto narativy obecně charakteristická: vysoký stupeň násilí a neochota nahlásit incident na policii. Mezi typické zkušenosti patří i škrcení, řezné rány a poranění způsobená bitím a kopáním. Ve zprávě z šetření popisujeme případ, kdy nás oslovila žena s viditelnými řeznými ranami a podlitinami po napadení na ulici. Chtěla hlavně ošetřit rány, a o tom, co se jí přihodilo, nám řekla jen velmi málo – se slovy, že „to je život“. Zdá se, že pro mnoho klientek v našich službách je trivializace násilí obranným mechanismem, který jim pomáhá zvládat strasti všedního dne. 

O tom, zda násilný incident nahlásí, nebo nenahlásí, se ženy rozhodují na základě několika faktorů. Často se jedná o celkovou nedůvěru k institucím obecně a policii zvlášť. Tato nedůvěra pramení z předchozích negativních zkušeností s úřady v zemi původu i v jiných zemích. K tomu se přidávají pověry a zkreslené představy, které jsou v prostředí pouliční sexuální práce rozšířené. Ženy se také bojí zostuzení nebo nedůvěry, např. ze strany policie, a mají obavy ze msty pachatele. 

Obavy z následků nahlášení násilného incidentu na policii nejsou zcela neopodstatněné. Jsou nám známy případy, kdy se ženy po podání trestního oznámení setkaly s tím, že vyšetřování činu, který na nich byl spáchán, zastínila otázka protiprávnosti jejich pobytu. Výsledkem pak bývá vyhoštění ze země. To může vést až k situacím, kdy se ženy při řešení následků násilí spoléhají jen samy na sebe, a pachatelům tak umožní uniknout bez jakýchkoli následků. Vedle rizika deportace ženy často uváděly obavy ze ztráty bydlení. Norský trestní zákoník upravuje v § 315 o podpoře prostituce i zákaz pronájmu prostor k prostituci. Policie v hlavním městě obvykle postupuje tak, že vlastníka nemovitosti, kterou si sexuální pracovnice pronajímá, vyšetřuje pro podezření ze spáchání tohoto trestného činu. Činí tak i v případě, že se o místu bydliště dozvěděla na základě trestního oznámení sexuální pracovnice. Fakt, že každý oznamovatel je povinen uvést místo svého bydliště, uvrhá ženy do velmi nejisté situace, což dále prohlubuje jejich neochotu k podání oznámení.

I když jen pár našich klientek znalo Galinu Sandevu osobně, zpráva o její vraždě zvedla vlnu strachu. Ženy si připomínaly jiné případy násilí, kdy o jejich životě a smrti rozhodovalo pouze štěstí a náhoda. Vražda sexuální pracovnice je v Norsku naštěstí jen výjimečným jevem, avšak při pohledu na rozsah a stupeň závažnosti násilí, jemuž jsou tyto ženy vystaveny, je spíše s podivem, že počet obětí neroste rychleji. Násilí je, jak jsme ukázali, považováno za něco normálního, s čím se snad i počítá. Slovy jedné z klientek našich služeb: „Když stojíš na dešti, tak nemůžeš čekat, že zůstaneš suchá.“

Sarah Sangesland Warpe, Ida Elin Kock

Literatura: 

Justis- og beredskapsdepartementet. 2013. St. meld. 15 (2012–2013) Forebygging og bekjempelse av vold i nære relasjoner. Det handler om å leve. Oslo: Justis- og beredskapsdepartementet. [Ministerstvo spravedlnosti. (2013). Zpráva č. 15 (2012–2013) Prevence a boj proti domácímu násilí. Je to o životě. Oslo: Ministerstvo spravedlnosti.]

WARPE, Sangesland Sarah. 2015. Am I not a human being like you? Vold i Oslos gateprostitusjonsmiljø. Pro Sentret. [Online]. [Citace: 2016-6-19] http://prosentret.no/wp-content/uploads/2015/12/Am-I-not-a-human-being-like-you-Pro-Sentret-2015.pdf

World Health Organization, United Nations Population Fund, Joint United Nations Programme on HIV/AIDS, Global Network of Sex Work Projects, The World Bank. 2013. Implementing Comprehensive HIV/STI Programmes with Sex Workers: practical approaches from collaborative interventions. Geneva. [Online]. [Citace: 2016-6-19] http://www.who.int/hiv/pub/sti/sex_worker_implementation/en/

EasyCookieInfo

« Listopad 2017 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Audio příběh