4. 10. 2015

Jak na prostituci?

Článek ze Zpravodaje Gender studies, ve kterém se Jana Smiggels Kavková z Fóra 50% a Jana Poláková s Monikou Střelkovou z Rozkoše bez rizika vyjadřují k fenoménu prostituce: Téma prostituce, nebo pro někoho raději sexbyznysu, je oblastí, které s chudobou bezpochyby souvisí. Jen se v rámci jednotlivých přístupů v České republice nějak nejsme schopni rozhodnout, jak se k této problematice stavět.

Dopustím se tady teď velkého zjednodušení a okleštění, které je ale snad v zájmu rychlého uvedení do tématu odpustitelné. V zásadě existují dva úhly pohledu – abolicionistický, prosazující takzvaný „švédský" model, který vychází z toho, že není náhodou, že v prostituci pracují nejčastěji nejzranitelnější články společnosti, že jde jen o další formu sexuálního zneužití, a proto ji chce postupně vymýtit tím, že bude kriminalizovat poptávku po ní, tedy zákazníky. Druhý pohled říká, že prodávat sexuální služby není zas tak odlišné od prodeje čehokoli jiného, pokud jsou dodrženy všechny zákonné limity. Prostituci by chtěl ideálně legalizovat, protože jedině tak lze dosáhnout dostatečné ochrany práv osob v prostituci pracujících.

Požádala jsem zástupkyně obou těchto táborů, aby mi odpověděly na několik otázek a pomohly tak čtenářům a čtenářkám trochu se v problematice zorientovat a třeba si i utvořit vlastní názor. Oblast je to složitá, na dobrý argument lze odpovědět ještě lepším protiargumentem, jedna osobní zkušenost může být v přímém rozporu s druhou. Ačkoli se může zdát, že se jedná o dva nesmiřitelné názorové proudy, je vlastně příznačné, že nejvíce akcentovaný je jeden bod, a ten je u obou stejný – posílit práva osob pracujících v sexbyznysu. Na tom se shoduje jak Jana Smiggels Kavková (JSK) z Fóra 50%, tak i Jana Poláková s Monikou Střelkovou (JP + MS) z Rozkoše bez Rizika.

Co je podle vás prostituce?

JSK: Prostituce je systém založený na zneužívání těch nejslabších a nejzranitelnějších skupin lidí ve společnosti, v drtivé většině žen, které často nemají jinou životní volbu. Například Viktor Hugo napsal, že prostituce je formou otroctví. Prostituce je založena na prodeji sexu, případně, řečeno slovy zastánců legalizace, na prodeji sexuálních služeb. Jak ale tvrdí Rachel Moran, která se prostitucí živila od svých 15 let a z této zkušenosti se vypsala v knize "Paid for", není možné kupovat sex. Jediné, co lze kupovat, je sexuální zneužití. A právě pocit převahy a dominance je to, co zákazníky, v drtivé většině muže, na prostituci tak přitahuje. Zatímco osoby živící se prostitucí jsou například migrantky, ženy z etnických menšin (u nás často Romky), drogově závislí, lidé, kteří se v přechozím životě setkali s násilím či sexuálním zneužíváním nebo matky samoživitelky. Mezi zákazníky pak převažují společensky dobře postavení muži, často ženatí.
JP + MS: Nebudeme se pouštět do definic prostituce, kterých existuje celá řada, spíše představíme, k jakému směru v chápání prostituce se kloníme.
ROZKOŠ bez RIZIKA (dále jen R - R) se v posledních letech přiklání k více respektujícímu a méně stigmatizačnímu pojmosloví, a to práce v sexbyznysu, sexuální práce (sex work) a sexuální pracovnice či žena poskytující placené sexuální služby, namísto označení prostitutka. Přikláníme se tím ke směrům, které chápou poskytování placených sexuálních služeb jako formu práce, na rozdíl od přístupů, které chápou prostituci jako násilí na ženách a všechny prostituující ženy považují za oběti.
Hodnotové a legislativní ukotvení této profese má pak podle nás podstatný vliv na pracovní podmínky a vymahatelnost práv osob poskytujících placené sexuální služby. Kriminalizace a stigmatizace, k čemuž vedou směry zaměřené na kriminalizaci zákazníků (tzv. švédský model) zatlačuje profesi do šedé zóny a potencuje rizika (násilí, kriminalita, pohlavně přenosné infekce atd) a znesnadňuje sexuálně pracujícím přístup k sociálním a zdravotním službám. Když se však oprostíme od ideologických střetů „násilí na ženách" versus „práce jako každá jiná", můžeme se podívat na prostituci jako na práci s potenciálem značného rizika, což nám umožňuje konkrétně zacílit naše sociální, zdravotní a terapeutické služby s plným respektem k ženám při volbě práce v sexbyznysu.

Je třeba prostituci nějak legislativně ukotvit? Pokud ano, jak?

JSK: V první řadě je potřeba posílit práva osob v prostituci. To by mělo být základem jakékoliv právní úpravy, ať už je to úplná legalizace či naopak kriminalizace poptávky, tedy nákupu sexu. A také by se měly investovat prostředky do sociálních programů, zaměřených na ty, kdo by chtěli prostituci opustit. Já osobně jsem zastánkyní tzv. švédského modelu, který je založený na stíhání klientů a podpoře osob v prostituci. Ve Švédsku není nelegální sex prodávat, ale kupovat ho. Tento přístup vychází z přesvědčení, že represe by se měla zaměřit na ty, kdo v systému prostituce mají jasnou mocenskou převahu: tedy tzv. zákazníky a dále pasáky a další "zprostředkovatele", a naopak co nejvíce podpořit nejslabší článek tohoto pomyslného trojúhelníku, tedy samotné prostitutky.
JP + MS: Není žádoucí pouze regulace prostituce, o které se v České republice dlouhá léta hovoří1, ale legalizace profese a zajištění práv osobám pracujícím v sexbyznysu. Je třeba nahlížet na tuto problematiku komplexně a poslouchat i zájmy a potřeby osob pracujících v sexbyznysu. Nejen zavádět populistická řešení typu povinné zdravotní prohlídky, které se v zahraničí neosvědčily a vedou k většímu tlaku na ženy, aby nepoužívaly kondomy.
Legislativa by měla přispět ke zmírnění stigmatu a předsudků veřejnosti, které se k této práci a osobám pojí, aby se ženy neobávaly obrátit na policii, pokud jsou v sexbyznysu napadeny či znásilněny zákazníkem a nedočkaly se odpovědi, že si za to mohou samy, či že to k jejich profesi patří. Aby věděly, že mají nárok na platbu od zákazníka, a když jim zákazník peníze sebere, tak se to nebály ohlásit na policii a policie je brala vážně. Aby nebyly terčem vydírání ze strany partnerů, že je ohlásí na OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí), který dá podnět k soudu k odebrání dítěte. Aby nebyly ze strany OSPOD posuzovány automaticky jako špatné matky z důvodů své práce. Aby nebyly sledovány v soukromí bezpečnostními agenturami, které si některá města najímají k dohlížení na veřejný pořádek a šikanovány městskou policií z důvodu vymáhání dodržování obecních vyhlášek proti prostituci.
Přijetí zákona o legalizaci prostituce či jiné uznání sexuální práce jako profese ze strany státu tedy vnímáme jako klíčové. Konkrétní podoba zákona či úprava jiných právních předpisů by měla být široce diskutována. Přikláníme se však ke směrům, které považují dekriminalizaci v předpisech vztahujících se k sexuální práci se souhlasem za cestu, jak mohou být zajištěna lidská práva osobám pracujícím v sexbyznysu.
S legalizací profese by ženy dostaly oporu při nastavování profesních hranic poskytování sexuální služby. Neziskovým organizacím by se zlegitimizovala cesta k poskytování poradenských služeb ženám, které do sexbyznysu chtějí teprve vstoupit a mohly by se tak rozhodnout zda vůbec, nebo za jakých podmínek chtějí profesi vykonávat. Jasné nastavení hranic vůči zákazníkům a provozovatelům a trvání na jejich dodržování je také jedním ze základních preventivních mechanismů.2 Legalizace by mohla nastartovat i změny ve veřejném mínění, otevřít větší vnímavost společnosti k projevům násilí na ženách.

Souvisí prostituce s tématem tohoto zpravodaje, tedy chudobou?

JSK: Určitě ano. Jak už jsem říkala, v systému prostituce většinou končí právě nejvíce zranitelní lidé, což není náhoda. Prostituce je na zneužívání sociálních a ekonomických rozdílů postavená a plně z nich těží. Je založená na vykořisťování těch, kdo v životě neměli takové štěstí. Osobně si myslím, že pokud je člověk humanista a podporuje lidskou důstojnost, pak zkrátka nemůže tvrdit, že prostituce je jen práce jako každá jiná.
JP + MS: Určitě ano, mnoho žen začíná pracovat v této oblasti díky nedostatku příjmů (matky samoživitelky tvoří až 45 % klientek R - R, dále ženy s dluhy), některé ženy tak řeší svou problematickou situaci týkající se bydlení - směňují služby za možnost bydlení a ochranu od partnera apod., či využívají možnosti bydlení nabízených podnikem. Na druhou stranu chudobu nelze označit za jediný faktor vstupu do sexbyznysu. Řada žen volí tuto oblast, protože si chtějí přivydělat (např. studentky) a zvýšit si životní standard. Kariéra v sexbyznysu bývá u žen různá, některé se této profesi věnují soustavně několik let, některé práci v sexbyznysu opakovaně využívají pouze na krátkodobé období nebo pouze jednorázově.

S jakými potížemi se osoby v prostituci nejčastější setkávají a jak jim čelit?

JSK: Prostituce je nesmírně nebezpečná činnost. Šance, že vás někdo fyzicky napadne nebo dokonce zabije, je vyšší než u vojáků z povolání. Nemluvě o znásilnění, které policie často odmítá vůbec jako znásilnění uznat. Hrubé porušování základních práv a nemožnost dovolat se nápravy jsou naprosto běžné. Velice časté jsou také různé psychické potíže, jako například posttraumatický stresový syndrom. Nemluvě o společenském odsouzení a stigmatizaci. Bránit se je velmi těžké. Základem je znát svá práva a nenechat si od "zákazníků" všechno líbit, v ideálním případě by měla v situaci ohrožování či napadení pomáhat také policie.
JP + MS: Každá profese má svá pozitiva a negativa, a to i sexuální práce. Pokud by prostituce byla legalizována a zmírnilo by se stigma spojené s touto prací, následující potíže žen by byly minimalizovány. Ženy jsou nyní díky současnému právnímu stavu (právní vakuum, represivní vyhlášky obcí proti prostituci) více zranitelné a bojí se vymáhat svá práva. A právě porušování lidských práv sexuálních pracovnic je nejvýraznější v oblastech, kde je sexuální práce kriminalizována.3 Klientky R - R mají často strach z prozrazení své profese, snaží se ji před svým okolím utajit. Řada z nich se setkala s některou z forem násilí (psychické, fyzické, sexuální, ekonomické či strukturální – ze strany institucí, často policie či úřadů). S nárůstem konkurence v sexbyznysu sílí na ženy tlak na nepoužívání kondomů a rizikovější sexuální praktiky. Ženy se setkávají s nevhodným chováním a požadavky ze strany zákazníků, ale i personálu. Je pro ně čím dál tím obtížnější si udržet nastavené profesní hranice.
Tento výčet jistě není úplný, ale částečně nastiňuje, s jakými obtížemi se ženy setkávají. Značná část potíží pramení z neukotvenosti práce v sexbyznysu, která byla popsána u předchozích otázek a je možné je eliminovat. Výše uvedené může působit hodně negativně, ale řada žen hovoří pozitivně o své práci a cítily by se lépe, kdyby byla všeobecně společností přijímaná, a ne stigmatizovaná. Řada žen mluví o tom, jak je jejich úloha důležitá, že pomáhají mužům (společnosti), a v podstatě chtějí, aby se k nim zákazníci (ale i provozovatelé a provozovatelky podniků) chovali s respektem.

Markéta Štěpánová

Originál textu najdete na: http://zpravodaj.feminismus.cz/cz/clanek/jak-na-prostituci


1 Viz. Návrh zákona o regulaci prostituce, který prošel 1. čtením v poslanecké sněmovně (sněmovní tisk 115).
2 Šídová, L. In Sexuální násilí. Proč se nikdo neptá? Editorky Kutálková, P., Kobová, L., vyd. In IUSTITIA, 2014.
3 Decker, R. M. et al. Human rights violations against sex workers: burden and effect on HIV. The Lancet. Published Online July 22, 2014. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1016/S0140-6736(14)60800-X

EasyCookieInfo

« Listopad 2017 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Audio příběh