23. 1. 2014

Z publikace R-R: Profese sexuální asistent/ka a intimní asistent/ka

O sexuálních potřebách handicapovaných lidí se v České republice zatím příliš nemluví, podobným tabu je i sexualita seniorů nebo dlouhodobě nemocných. Při našich stážích jsme zjistili, že v zahraničí je v tomto ohledu situace podstatně jiná. V Německu a v některých dalších zemích (Dánsko, Nizozemí, Švýcarsko, Anglie...) existuje profese sexuální asistent/ka, která pomáhá těmto lidem a uskutečňovat jejich sexuální potřeby.

V červnu 2013 jsme se pokusili otevřít toto téma na konferenci ROZKOŠE bez RIZIKA Ze sexbyznysuu na trh práce? i pro širší veřejnost a tato kapitola je pokračováním naší snahy o jeho odtabuizování.

(Text je převzat z publikace R-R: Ze sexbyznysu na trh práce, kterou si můžete stáhnout ZDE. Autorkou kapitoly je Lucie Šídová, výkonná ředitelka R-R)

Kufřík, který ukazuje sociální pracovnice Marie z part-nerské organizace Humanitas  PMW, slouží k preventivním přednáškám na školách či pro edukaci  sexuálních pracovnic. Obsahuje  materiál sloužící k bezpečnějšímu  sexu (kondomy, antikoncepci,  vaginální roušku, houbičky aj.). Foto: Jan Losenický Kufřík, který ukazuje sociální pracovnice Marie z part-nerské organizace Humanitas PMW, slouží k preventivním přednáškám na školách či pro edukaci sexuálních pracovnic. Obsahuje materiál sloužící k bezpečnějšímu sexu (kondomy, antikoncepci, vaginální roušku, houbičky aj.). Foto: Jan Losenický

Sexuální asistent/ka

Sexuální asistentka či asistent je žena nebo muž, kteří nabízejí podpůrné aktivity pro osoby s handicapem. Pomáhají jim prožívat jejich sexuální potřeby. Služba se obecně nazývá sexuální asistencí či sexuálním doprovázením. Existují i jiná označení, mj. Körper-Kontakt-Service (Servis tělesného kontaktu), alternativní zprostředkovávání partnerů/partnerek, surrogacy terapie (náhradní partnerství) a práce jako dotykový pracovník/pracovnice.

Pasivní a aktivní sexuální asistence

Pasivní sexuální asistence. Za formu pasivní sexuální asistence je považováno obstarávání ochranných a podpůrných prostředků (například pornografických děl, erotických pomůcek atd.) pro lidihandicapem, nebo zprostředkování kontaktu na sexuální asistentku. Občas se ale za sexuální asistenci označují i další služby, jako je sexuální poradenství, seznam kontaktů na asistenty/ky nebo semináře, pokud jsou speciálně cílené na lidi s postižením. V České republice se pro pasivní sexuální asistenci používá termín intimní asistent/ka.
Aktivní sexuální asistence. Jako aktivní sexuální asistenci definuje Walter „všechny formy asistence, při nichž jsou spolupracovníci aktivně vtaženi do sexuální interakce" (Walter, 2004, in: pro familia, 2005, s. 6). Za příklad lze uvést tzv. uvolnění rukou, tj. pomoc při masturbaci nebo pomoc pohybově postiženému páru při pohlavním styku. Spadají sem i erotické masáže. Hranice mezi aktivní a pasivní sexuální asistencí však nebývá příliš jasná (Fegert, Wolf, 2002). Sexuálními asistentkami se často stávají sexuální pracovnice/pracovníci, bývalé sexuální pracovnice/pracovníci, dále pečovatelky/pečovatelé a fyzioterapeutky/fyzioterapeuti.

Kdo službu vyhledává?

Ženy a muži s postižením vyhledávají kontakt na organizace zabývající se sexuální asistencí sami. Zhruba 96 % klientů tvoří heterosexuální muži, 4 % ženy, též heterosexuálního zaměření (in pro familia, 2005, s. 6). V menší míře kontaktují organizace rodiny. R-R se už několikrát setkala s případy, že matka hledala asistenční služby pro svého postiženého syna. Někdy také pátrají po těchto asistenčních službách pracovníci a pracovnice zařízení pro postižené, na které se kvůli tomu obracejí jejich klienti.

Vymezení a hranice sexuální asistence a sexuálního doprovázení

Sexualita patří k důležitým potřebám člověka a má velký význam pro rozvoj osobnosti. Intimitu, erotiku, lásku, něžnost a partnerství si přejí ženy i muži v každém věku. A samozřejmě po ní touží i postižení. Na sexualitu postižených je však někdy nahlíženo jako na problém. Ale sexuální touha přece není privilegiem pouze zdravých mužů a žen. V posledních několika letech se stále více hovoří o právu postižených lidí na rozvoj sexuality. Jak má ovšem takové právo vypadat v praxi, jaké nabídky či pomůcky je třeba vytvořit?

Pokud muži či ženy nemohou kvůli svému handicapu prožívat vlastní sexualitu bez pomoci druhých, potřebují za určitých okolností sexuální služby. Ty mohou znamenat pomoc různého charakteru, od hledání intimního prostoru přes zajištění ochranných prostředků až po sexuální styk za úplatu. Tyto služby, které se nazývají sexuální asistencí, jsou v posledních letech předmětem vášnivých diskuzí. Hledí se na ně jako na šanci, jak pomoci handicapovaným lidem překonat a kompenzovat jejich individuální omezení.

Německá organizace pro familia například tvrdí: „Sexualita lidí s postižením je velmi různorodá. Jejich sexuální praktiky mohou být jiné než u běžné populace. Ochrnutí lidé říkají, že s příchodem postižení se jejich senzibilita a erotogenní zóny kompletně přesunuly z necitlivých tělesných partií a že si vyvinuli nový způsob sexuálního prožívání" (pro familia, 2005).

vyuk karta od hlavy k pate souloz

Příbuzní a pečovatelé zase na sexuální doprovázení často nahlížejí jako na možnost ventilovat sexuální násilí a agresi u mužů s (duševním) postižením. Některá pojetí vidí rozdíl mezi sexuální asistencí a prostitucí v tom, že sexuální asistence je vykonávána s úctou a respektem a není zde primárně ekonomické hledisko. Je zaměřena spíše na individuální potřeby a požadavky klientů a klientek.

Pohled sexuálních asistentek

Průvodkyně Nina De Vries z Německa: „Mnoho mužů s duševním onemocněním, kteří mě vyhledávají, na sebe již předtím upozornili svým hněvem a agresí nebo nesnesitelným přilnutím k nějaké osobě. Jen velmi zřídka mívám sezení ‚pouze' z důvodu obohacení a sbírání nových zkušeností." První kontakty popsané De Vries se často konají z iniciativy opatrovníků: „‚C' má Downův syndrom. Bydlí v bytovém společenství lidí s duševním onemocněním. Kontakt inicioval jeho opatrovník. Mně bylo řečeno, že osahával jednu spolubydlící" (in: Walter, 2004, s. 109).

S ‚A'jsem se seznámila díky jeho Gestalt terapeutce. Jeho maminka mě viděla v nějaké televizní talk show a terapeutku poprosila, zda by mě nekontaktovala. Míval už nějakou dobu erekce a silně se přitom tiskl na svou matku, terapeutku či jiné opatrovníky. Viděli spojitost mezi jeho autoagresí a nenaplněnou sexualitou. Chtěli mu dát možnost být s nějakou ženou" (in: Walter, 2004, s. 109).

Sexuální asistentka Marina popisuje svoji spolupráci s pečovatelkou: „Pečovatelé jsou vůči tomuto tématu většinou otevření a mají radost z mé práce, obzvlášť z toho důvodu, že se sexualitou nyní zacházejí více profesionálně. Myslím, že ošetřovatelky už toho mají dost, když se jim klienti neustále snaží dostat pod sukni. Ulevilo se jim, že mohou vyhledat pomoc zvenčí" (in: Walter, 2004, s. 109).

Někteří odborníci naopak spatřují v sexuální asistenci možné nebezpečí. Například Zemella (in: Walter, 2004, s. 125) varuje před návratem neblahé teorie tlakového hrnce a nebezpečím, že příbuzní a pečovatelé spatří v sexuálním doprovázení univerzální řešení, aby usměrnili chování svého postiženého klienta, které subjektivně vnímají jako nepříjemné.

I Vernaldi (in: Walter, 2004, s. 49) varuje před tím spatřovat v sexuální asistenci univerzální řešení: „Sexuální pomoc nemůže být ničím víc než jasnou odpovědí na sexuální strádání řady postižených lidí. Hlubší problém touto cestou vyřešit nelze. Je k tomu zapotřebí široký diskurz o atraktivitě, rozkoši a tělesnosti, který se netýká jen postižených lidí, speciálních pedagogů, lékařů a sexuálního doprovodu. Při přemýšlení o sexuální pomoci sexuálním doprovázením by nám mělo být jasné, že se tak před námi otevírá další široké pole zvláštní péče. Skutečná integrace by znamenala, že ti, kdo potřebují sexuální služby, by se mohli obrátit na ty, kteří je poskytují. Prostituce nemusí být kriminalizovaná. Přátelskost vůči klientovi a tělesná blízkost, orientace na jeho uspokojení, je tu žádaná více než odborné znalosti" (Vernaldi in: Walter, 2004, s. 49).

Příbuzní, přátelé a pečující personál by měl spíše poskytovat tzv. pasivní pomoc, aktivní sexuální asistenci by měli nabízet sexuální pracovníci/pracovnice, popř. sexuální asistenti/asistentky.

Velká část prostitutek a dvě třetiny pomáhajícího personálu jsou ženy. Podle údajů poskytovatelů jsou klienty sexuální asistence a sexuálního doprovázení většinou muži s postižením. Muži tvoří obecně větší část zákazníků domácí prostituce a pornografické produkce. Pozadí sexuální asistence a sexuálního doprovázení tak není dáno podmínkami života s postižením, ale obecnou potřebou mužů využívat sexuální služby žen. Postižené ženy sice sexuální asistenci akceptují, pro sebe ji však za řešení nepovažují (Bannasch in: Walter, 2004, s. 61). Bohužel sexualitě žen s postižením se věnuje málo pozornosti. Většinou se zaměřuje pouze na ochranu před otěhotněním a sexuálním násilím, tzn. pouze na její represivní aspekty. Sexuální doprovázení u žen zůstává pouze okrajovým tématem.

Vzdělávání sexuálních asistentek a asistentů

Ve Švýcarsku absolvují sexuální asistentky a asistenti tříleté pomaturitní studium a musí projít psychoterapií. Své povolání vykonávají jako zaměstnankyně a zaměstnanci nějakého zařízení, nebo docházejí za klienty a klientkami. Pojišťovny proplácejí asi 80 euro za službu. Proškolení pracovnic a pracovníků probíhá i v Dánsku a Holandsku.

Prosadit vzdělávání a zavedení této profese nebylo lehké. Švýcarská organizace Corps Solidaires musela oponovat Národnímu poradnímu výboru pro etiku, který tvrdil, že „sex musí být vždy spojen s láskou"; „není to úkol pečovatelů/pečovatelek ani profesionálů/profesionálek"; „při sexuální asistenci se prodává tělo".

Ve Francii se k tématu vedly rozsáhlé diskuze. Národní poradní výbor pro etiku (CCNE) se stavěl k tomuto tématu negativně a předjímal určitá rizika. Nicméně doporučil zahájit edukaci osob, které budou pečovat o sexualitu handicapovaných mužů a žen, a vzdělávat je.

Dánsko je jednou ze zemí, kde potřebu sexuální asistence identifikovali již dávno a začali ji řešit na státní úrovni. Dánské ministerstvo sociálních věcí vydalo příručku, v níž jsou popsána práva a povinnosti sexuálních asistentů/asistentek. Právo na užívání si sexuality je uzákoněno.

Institut pro nezávislost postižených (ISBB) v německém Trebelu nabízí vzdělávání pro sexuální asistenci s certifikátem ISBB. Takovýchto organizací je v Evropě více.

Jaké služby handicapovaným sexuální asistentky nabízejí?

Každá sexuální asistentka má stanoveny své hranice práce. Některé svolují k sexuálnímu styku, jiné striktně sex odmítají. Jsou i takové, které nabízejí více specializované služby, jako genitální masáže, pomoc při masturbaci a speciální sexuální praktiky, jako je fetiš, sado-maso (BDSM), zlatá sprcha, anální sex. Dále nabízejí telefonické poradenství, kurzy pro rodiny a organizace, výuku o sexu v několika jazycích, tvorbu projektů a prezentací o sexu.

Ceny za sexuální asistenci jsou poměrně vysoké. Např. v Německu je asistentek málo, musí cestovat i do jiných měst, a tím se služba několikanásobně prodraží. Ceny za jednu hodinu se pohybují kolem 120 euro v Německu, 340 euro ve Finsku. Pokud si objednáte ve Finsku sexuální asistentku Johannu na 2 hodiny, zaplatíte 520 euro. K této ceně však musíte přičíst ještě dopravu či hotel, pokud není klient ze stejného města jako sexuální asistentka. Cena se pak většinou odvíjí na základě dohody a vzdálenosti. Johanna má pevně stanovená pravidla. Účtuje si i 160 Euro za zrušení schůzky. Nina De Vries z Německa nabízí pro rodiče handicapovaných lidí a organizace, které o handicapované pečují, kurzy za 80 euro za hodinu, či poradenství pro studenty za 40 euro na hodinu.

Jak se sexuální asistence inzeruje?

Jsem trénovaná sexuální společnice. Můžete se se mnou setkat sám/sama, nebo se svou partnerkou/partnerem. Jsem vyškolená v oblasti sexuální obsluhy a nabízím možnost kontaktu se mnou při potřebě sexu.
Jste srdečně zváni ke mně, bez ohledu na to, zda jste muž, nebo žena.
Chci naplnit své smyslné a sexuální potřeby, a tím reagovat na naplnění Vašich představ. Nezáleží na tom, kolik vám je let, nebo jestli jste jakkoli nemocen.
Jsem vyškolená sexuální společnice (ISBB) s roky odborné praxe, certifikovaná pro Tao masáže a smyslnou masáž celého těla (masáž Ananda Wave).
Pro mě je sex úžasná věc a je přirozenou součástí každého člověka. I když každý člověk je jedinečný, je v hloubi srdce zranitelný.
Mám ISBB certifikát pro práci s postiženými a těmi, kdo kvůli stáří již neumí plnohodnotně naplnit své sexuální touhy a představy.
Nabízím mentoring v oblasti sexuality člověka. Odborný náhled a zkušenost pro toho, kdo má zájem být tímto tématem proveden.

Právní vymezení sexuální asistence

Pro popis právního vymezení sexuální asistence jsme z možných zahraničních příkladů vybrali Německo, o němž máme nejvíce informací. Současně se problematice sexbyznysu v Německu věnuje i první část publikace.

Právní úprava sexuální asistence v Německu

Mají handicapovaní lidé právo na sexuální asistenci a sexuální doprovázení? Organizace pro familia, která se sexuální asistencí zabývá, tvrdí, že sexualita patří k základním právům na osobní rozvoj člověka. V zásadě jde o svobodnou vůli jedince, s kým chce svou sexualitu prožívat. Postižení lidé v podstatě nepotřebují žádné formulované právo na sexuální asistenci, resp. sexuální doprovod, ve smyslu zákonného „povolení", aby mohli využívat podobných služeb.

Aktivní sexuální asistence a doprovázení spadají v Německu pod Zákon o prostituci. Pod pojmem prostituce chápe německé zákonodárství výkon sexuálních činností za předem domluvenou úplatu. Právnická definice nerozlišuje, zda se jedná o komerční nabídku sexuálních služeb určitému okruhu zákazníků (např. mužům s postižením), nebo zda vykonavatelky disponují nějakým dodatečným vzděláním a kvalifikací. Na nabídku vykonat za úplatu erotickou masáž či provést uvolnění rukou je rovněž nahlíženo jako na prostituci. O prostituci se ve znění zákona rovněž jedná, když se nějaká osoba, především v rámci svého zaměstnaneckého poměru, jeví připravena k výkonu takovýchto jednání za úplatu.

Práce sexuálních asistentů/asistentek není snadná. Již před poskytnutím asistenční služby bývá někdy těžké se rozhodnout, zda ji vůbec poskytnout.

Sexuální asistenti/asistentky musí znát i právní předpisy, jež chrání práva postižených lidí, kteří jsou kvůli svému handicapu více zranitelní. Z toho důvodu je nutné dohlížet na to, aby nedocházelo k sexuálnímu zneužívání. Zákon definuje, kdy sexuální asistenci poskytnout a kdy ne. Tuto otázku si klade hlavně u lidí s těžkým postižením, u nichž není zcela jasné, zda si sexuální asistenci přejí. Je potřeba chránit také jejich svobodu na vlastní rozhodnutí, i když se v očích druhých lidí může jevit jako nerozumné nebo nekonvenční.

Zákon proto definuje:

Osoby, které jsouabsolutní neschopnosti klást odpor. Neschopnost klást odpor je jednoznačná v případě osoby, která není vůbec schopná si utvořit vůli k odporu, nebo tuto projevit nějakým rozeznatelným způsobem (ať už je to třeba jen posunutí ruky stranou), protože např. není při vědomí. Jednoznačná je i v případě osoby, která je sice při vědomí, ale na základě svého psychického nebo fyzického stavu není schopna nějakou rozeznatelnou formou reagovat na své okolí a vstoupit s ním do sociálního kontaktu.

„Když jsem po nějaké chvíli chtěla sundat deku, p. Hässermann se jí energicky chopil. Lekla jsem se a deku vrátila na původní místo. Řekla jsem mu, že se omlouvám" (Nina De Vries in: pro familia, 2005, s. 38). Sexuální asistence nebyla poskytnuta. Pan Hässermann by byl právně uznán schopným vyjádřit svou vůli. Pro právní uznání schopnosti volního jednání stačí, pokud má oběť vůli k obraně a nějakým, pro druhou osobu rozeznatelným způsobem, ji umí vyjádřit, např. dupnutím, podržením peřiny či odsunutím ruky stranou. Samozřejmě, že některá jednání lze těžko právně i fakticky odhadnout. Komunikace jen zřídka probíhá nenarušeně a význam mimiky i gest člověka může být vyložen špatně.

Osoby, které jsourelativní neschopnosti klást odpor. Sporné je hodnocení schopnosti klást odpor u lidí s postižením, kteří sice mají předpoklady k tomu mít vlastní vůli, ale celkovou situaci jsou schopni chápat jen velmi omezeně. Případ, kdy zákazník s postižením při svém jednání vycházel ze špatných předpokladů, líčí společnice Nina De Vries, která pracovala s 38letým mužem s Downovým syndromem: „Brzy mi bylo jasné, že si mě zařadil jako svou přítelkyni. Pokaždé ho ujišťuji, že jsem jeho masérka, a ne jeho přítelkyně, a že si na mně může vyzkoušet to, co by v budoucnu eventuálně mohl dělat s jinou ženou. O sezeních se radím s jeho opatrovníkem. Myslíme si, že je v pořádku, když si mě trochu idealizuje. Je v tom velmi tvrdohlavý" (Nina De Vries in: pro familia, 2005, s. 40).

Aktivní sexuální asistence by měla probíhat pouze v případě rozeznatelného souhlasu. Pokud se sexuálním asistentkám/asistentům nepodaří v kontaktu s těžce postiženým člověkem zprostředkovat jeho vůli, jsou tyto osoby považovány za právně neschopné klást odpor. Protože osoby neschopné klást odpor nejsou ve stavu, aby byly schopny samy vyjádřit a bránit své hranice, je sexuální kontakt s nimi brán jako zneužití.

O této problematice si lze v publikaci organizace pro familia přečíst: „Na druhou stranu někdy ani lidé, kteří jsou při vědomí a tzv. plně ovládají své duševní síly, nejsou úplně vždy schopni se svobodně rozhodovat. Jak svobodně a nezávisle provádí sexuální styk podřízená se svým nadřízeným na pracovišti ze strachu o pracovní místo? Jak svobodně a nezávisle se může dítě postavit sexuálním požadavkům svého dědečka nebo vedoucího kroužku? Sexuální pachatelé často nemusí používat násilí, ani svým obětem vyhrožovat, aby je pohnuli k sexuálnímu jednání. Daleko častěji využívají své autoritativní a mocenské pozice, resp. osobní, ekonomické a právní závislosti oběti. Tato závislost obětem ztěžuje situaci, nebo znemožňuje, aby byly schopné vnímat narušení hranic a byly se schopné proti tomuto jednání ohradit. Z tohoto důvodu vidí zákonodárci sexuální chování v určitých nadřazených a podřazených pozicích rovněž jako sexuální zneužívání, které je trestné. Při sexuálním zneužití není určující, zda pachatel zlomil vůli oběti. Trestná mohou být i ta sexuální jednání, do nichž oběť vstoupila ze své vůle. Souhlas osmileté dívky s pohlavním stykem se svým dědečkem právní řád jednomyslně neposuzuje jako sexuální nezávislost. Existují tedy okolnosti, které jsou z pohledu zákonodárce, resp. společnosti, neakceptovatelné" (pro familia, 2005).

Právní opatření pro sexuální asistenci v ústavech

Vyvstává tak otázka, zda je vedoucí ústavu oprávněn, a pro vyrovnání zájmů obyvatel ústavu dokonce povinen rozhodovat o kontaktech mezi obyvateli ústavu a sexuálním doprovodem. Jinak řečeno, může nějakému obyvateli zakázat, aby přijal sexuální doprovod ve svém pokoji, nebo aby navštívil sexpodnik? Ústavní předpisy mají především na mysli ochranu zájmů obyvatel ústavu.

Organizace pro familia k tomu uvádí: „Vedoucí ústavu by měl respektovat právo na svobodné rozhodnutí obyvatel domova, komu dovolí, příp. zakážou, vstup do osobních ložnic, obývacích pokojů nebo sanitárních místností. Dále by měl respektovat, že obyvatelé svobodně a sami rozhodují, zda, s kým a v jaké formě chtějí navazovat sexuální kontakty a zda chtějí pozvat sexuální doprovod či nikoliv. To neplatí pouze pro obyvatele domů pro seniory, ale i pro obyvatele domovů a ústavů pro handicapované... Trvalé zákazy vstupu mohou být ospravedlněny jen za výjimečných podmínek. Za příklad jsou uváděny návštěvy, které poruší klientovi dietní předpisy, a tím akutně ohrozí pacientovo zdraví, anebo návštěvy, které vytrvale porušují domovní řád, například opakovaným hlasitým chováním ve společenských místnostech domova, které nesnesitelným způsobem vyrušuje obyvatele/obyvatelky domovů v jejich zvyklostech" (pro familia, 2005, s. 51).

Z poznatků organizace pro familia lze odvodit následující předpisy pro sexuální asistenci: Vedoucí domovů v zásadě nemají omezovat možnosti obyvatel a obyvatelek pěstovat ve svých ložnicích a obývacích pokojích sexuální vztahy. Platí to i ve vztahu k jejich právu vyhledat a pozvat k sobě sexuální asistentku nebo asistenta. Svoboda v možnostech sexuálního rozvoje obyvatel může být omezena hranicemi, pokud tyto slouží k ochraně zájmů ostatních obyvatel domova, popř. personálu, a pokud je to nutné, protože toto jednání spolubydlící rovněž nesnesitelným způsobem omezuje v jejich životních zvyklostech. Při zvažování protichůdných zájmů je třeba mít na paměti, že možnosti obyvatel domovů žít nerušeně a nepozorovaně svou sexualitu jsou omezené. Nelze zabránit tomu, že člověk slyší, vidí a zjišťuje o spolubydlících více, než by si přál. Patří k tomu i jejich sexuální činnost. Obyvatelé domovů mají současně právo žít nerušeně a neomezeně svou vlastní sexualitu a zároveň být tak, jak je to jen možné, uchráněni od sexuality svých spolubydlících.

Ke konfliktním situacím pro familia uvádí: „Omezení osobních kontaktů vedením ústavu k ochraně zájmů ostatních obyvatel je ultima ratio. V konfliktních případech je tedy vedení napřed vyzýváno k tomu, aby vyzkoušelo jiné možnosti řešení vyrovnání zájmů. Například zprostředkovat řešení konfliktu mezi spolubydlícími na jednom pokoji, ukázat jim možnosti smíření, nebo jim nabídnout dlouhodobé přerozdělení do pokojů. Pouze pokud se vedení nezdaří žádná z myslitelných možností smíru, je oprávněno omezit soukromé kontakty obyvatel v omezeném rozsahu, např. omezit je na určité časy (přijetí sexuálního doprovodu ve dvoulůžkovém pokoji pouze v době, kdy spolubydlící není přítomný)" (pro familia, 2004, s. 53).

Práva zaměstnanců a zaměstnankyň na ochranu před sexuálním obtěžováním na pracovišti

V rámci zákona je potřeba myslet i na ochranu zaměstnanců a zaměstnankyň ústavů. Právo pracovnic a pracovníků zaměstnaných v péči a opatrovnictví nebýt na pracovišti sexuálně obtěžován a být uchráněn před nevyžádaným sexuálním chováním či pornografickým materiálem může kolidovat s právem lidí v péči samostatně utvářet svou soukromou sféru a žít svou sexualitu. Je důležité, aby pravidla asistence byla nastavena tak, že vyhovují všem zúčastněným stranám, tedy lidem, kteří v ústavech žijí, i těm, kteří zde pracují.

Závěr

Článkem o sexuální asistenci jsme chtěli otevřít diskuzi na dané téma a představit eventuality, které pro handicapované fungují v zahraničí. Než bude v naší zemi legálně ustavena pozice aktivní sexuální asistentky/asistenta, bude nejspíše ještě chvilku trvat. ROZKOŠ bez RIZIKA by ráda nabízela školení pro domy seniorů, domovy pro handicapované, rodiče, pečovatelky/pečovatele i pro budoucí sexuální asistentky. V současné době se ale může jednat pouze o školení v pasivní asistenci, v případě sexuální asistence aktivní by se totiž jednalo o kuplířství.

Handicapovaní lidé si však sexuální pracovnice teoreticky objednat mohou. Otázkou je, za jakých podmínek a zda to jejich současný domov umožňuje. Má každý domov k dispozici místnost, kde je možné služby vykonat, a nastavený řád domova, který tyto služby povoluje? Nemáme zatím zmapované možnosti domovů a ani nevíme, v kolika domovech v České republice je nabízena intimní asistence, ale domníváme se, že číslo nebude vysoké. Pokud jsou někde služby nabízeny, tak se o nich domovy příliš nezmiňují.

Dilemata spojená s tématem sexuální asistence se stále řeší i v zahraničí. Pohled na sexuální asistenci se vyvíjí a mění, služba se více profesionalizuje. V červnu 2013 proběhla v Praze mezinárodní konference ROZKOŠE bez RIZIKA. Téma sexuální asistence zde zaznělo a mělo úspěch nejen u médií. Na základě zveřejnění tohoto tématu začaly některé sexuální pracovnice uvažovat o rozšíření svých služeb, přišlo nám též několik životopisů s žádostí o pracovní místo sexuálního asistenta. Je vidět, že téma zaujalo.

Zákon o legalizaci sexuálních služeb by nám v tomto velmi usnadnil práci. Tedy nejen nám, ale hlavně handicapovaným a ženám, které odchod ze sexbyznysu neplánují, ale rády by v této oblasti zůstaly a využily své dosavadní zkušenosti v práci s tělem. Mohly by tak zvýšit svůj morální status ve společnosti a velmi by jim to usnadnilo odchod ze sexbyznysu.

Lucie Šídová

(Text je převzat z 8. kapitoly publikace R-R: Ze sexbyznysu na trh práce?, knihu v el. podobě si můžete stáhnout ZDE.)

------
Literatura:

Bannasch, Manuela (Hrsg.), Behinderte Sexualität – Verhinderte Lust? Zum Grundrecht auf Sexualität für Menschen mit Behinderung, Ag SPAK-Bücher, Neu-Ulm 2002.
Fegert, Jörg / Müller, Claudia, Sexuelle Selbstbestimmung und sexuelle Gewalt. Eine kommentierte Bibliographie, Mediographie, mebers & noack 2001.
Fegert, Jörg M. / Wolff, M. (Hrsg.), Sexueller Missbrauch durch Professionelle in Institutionen, Prävention und Intervention, Ein Werkbuch, Votum Verlag, Münster 2002.
Walter, Joachim (Hrsg.), Sexualbegleitung und Sexualassistenz bei Menschen mit Behinderungen, Universitätsverlag Winter, Heidelberg 2004.
Walter, Joachim (Hrsg.), Sexualität und geistige Behinderung, Universitätsverlag Winter, 6. Aufl., 2005.
Winkler, Petra, Lust kann nicht behindert sein, in: pro familia Magazin 02/2003, Frankfurt am Main, 31. Jahrgang, 2003.
Zinsmeister, Julia (Hrsg.), Sexuelle Gewalt gegen behinderte Menschen und das Recht.
Gewaltprävention und Opferschutz zwischen Behindertenhilfe und Strafjustiz, Opladen 2003.
Zinsmeister, Julia, Mehrdimensionale Diskriminierung, Baden-Baden, erscheint 2006.
Pro familia, Expertise, Sexuelle Assistenz für Frauen und Männer mit Behinderungen, 2005.

 


EasyCookieInfo

« Listopad 2017 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Audio příběh