21. 9. 2016

Sedm kroků k odstranění násilí a nevhodného jednání ze strany policie a strážníků vůči ženám, které poskytují sexuální služby

Výzkum organizací ROZKOŠ bez RIZIKA (R-R) a Spolek Ulice Plzeň poukázal na násilí a nekorektní chování ze strany policie a strážníků, s nímž se setkávají ženy poskytující placené sexuální služby. Podívejte se na sedm kroků, které obě organizace navrhují ke zlepšení tohoto problému.

Foto: Jan Losenický

Dekriminalizace fungování sexbyznysu. Výzkumy[i] a praxe jak v zahraničí, tak i v ČR poukazují na skutečnost, že kriminalizující politiky v oblasti prostituce neplní své cíle. Naopak zvyšují pravděpodobnost násilí a zneužití pravomocí ze strany policie ve vztahu k osobám, které poskytují sexuální služby. Ověřeným řešením tohoto problému[ii] jsou legislativní změny na úrovni státu i obcí. Zkušenosti navíc ukazují, že zákonná úprava a místní vyhlášky mohou zohledňovat jak otázku veřejného pořádku, tak i bezpečné a důstojné podmínky pro nabízení sexuálních služeb.

  • Prvním krokem na cestě k dekriminalizaci práce v sexbyznysu je přehodnocení represivních vyhlášek, které v některých obcích upravují nabízení a poskytování sexuálních služeb.

Vzdělávání policie a strážníků.[iii] Policistky a policisté se při své práce dostávají do obtížných situací.[iv] Vymáhání dodržování nevhodně nastavených předpisů, jako jsou např. zmíněné vyhlášky zakazující nabízení sexuálních služeb, v praxi nefunguje. Takový stav je pro policii zdrojem značné frustrace. V praxi činí problémy zejména vzájemná komunikace policie a sexuálních pracovnic. Z toho důvodu je třeba při vzdělávání policie posílit trénink komunikačních dovedností formou výcviku a sebezkušenosti a poskytnout policii informace o psychosociálních souvislostech poskytování sexuálních služeb. Situaci mohou řešit také policejní specialistky a specialisté na oblast prostituce.

  • Dobrou praxí je vzdělávání policie u jiných relevantních útvarů v ČR i zahraničí a ze strany nevládních organizací.

Posílení právního vědomí žen, které poskytují sexuální služby. Sexuální pracovnice zpravidla nemají přesné informace o legislativních rámcích, jež se vážou k práci v sexbyznysu. Neznají svá práva a povinnosti, což jim ztěžuje jednání s policií. Ženy poskytující sexuální služby je proto nutné průběžně seznamovat s informacemi o tom, jaké jednání je v souladu s právními předpisy a kdy dochází k jejich porušení. Důležitá je také znalost důsledků nerespektování zákonů a vyhlášek.

  • Prvním krokem na cestě k posílení právního vědomí sexuálních pracovnic je zahájení cílené distribuce informačních materiálů a tematicky zaměřené poradenství ze strany nevládních organizací.

Podpora žen při podávání stížností v případech porušení práv či nevhodného chování. Ženy si zpravidla na nevhodné jednání, násilí či jiné porušení svých práv ze strany policie formálními cestami nestěžují. Mají obavy z další stigmatizace, z nutnosti vyjít z anonymity a v neposlední řadě i z odplaty těch, na jejichž selhání poukázaly. Jednou z cest, jak tuto situaci řešit, je informovat ženy o jejich právech a možnostech, které v dané situaci mají. S tím souvisí i potřeba posilovat jejich postavení jako jednotlivkyň i celé skupiny v sociální struktuře a posilovat vztahy mezi ženami navzájem.

  • Nevládní organizace ženám musí intenzivně nabízet podporu zacílenou na okamžité řešení situací, kdy dojde k porušení jejich práv ze strany policie. Je třeba také ženy informovat o tom, že stížnosti jsou důležité nejen pro řešení individuálního případu, ale fungují zároveň jako zpětná vazba pro vedení konkrétního policejního útvaru.

Kontrola policie při výkonu služby. S ohledem na vysokou míru marginalizace sexuálních pracovnic nelze pouze spoléhat na to, že na profesní selhání policie budou reagovat podáváním stížností. Je nutné zajistit systémové nástroje kontroly policie, které selhávání jednotlivých složek předejdou či na ně včas upozorní.

  • Prvním krokem k řešení situace může být osobní závazek vedoucích v jednotlivých útvarech a odděleních, že se k sexuálním pracovnicím budou chovat se stejným respektem a budou hájit jejich práva jako kohokoli jiného a že k takovému chování přimějí i své podřízené.

Vytváření zón tolerance. Zóny tolerance jsou vyhrazené oblasti pro nabídku a poskytování sexuálních služeb na veřejných prostranstvích. Mohou mít podobu vymezené konkrétní ulice nebo speciálně upraveného místa v podobě tzv. tippelzóny. V některých evropských městech existují zóny tolerance už řadu let a ukazují se být funkčním nástrojem pro řešení otázky nabízení a poskytování sexuálních služeb tzv. na ulici. Umožňují skloubit požadavky na zajištění veřejného pořádku, zlepšit vztahy aktérů v lokalitě i bezpečí žen, které poskytují sexuální služby.[v] Zavedením tippelzón se nabídka sexuálních služeb na venkovních stanovištích stala tou nejméně problematickou.

  • Samotnému zřízení zóny tolerance musí předcházet dialog zúčastněných stran, tedy obce, občanů, policie, nevládních organizací a sexuálních pracovnic. Úvodním krokem ke změně je seznámení zastupitelů a zastupitelek konkrétních obcí s úspěšnými příklady zón tolerance v zahraničí.

Potírání předsudků a stigmatizace. Sexuální pracovnice jsou silně stigmatizovanou skupinou. Mnohočetně jsou pak předsudkům a ostrakizaci vystaveny ženy, které užívají drogy, ženy z minorit či migrantky[vi]. Ženy poskytující sexuální služby svou situaci citlivě vnímají. Jak v běžném kontaktu, tak zejména když se stanou obětí trestného činu, volají po takové pomoci ze strany policie, jež bude poskytnuta bez morálního hodnocení a předsudků. Rovný a korektní přístup ke každé osobě bez rozdílu, který je v souladu s respektováním kulturní i hodnotové odlišnosti, je nejen významným principem v práci policie[vii], ale také cestou, jak posílit důvěru žen v ni.

  • K reflexi předsudků a potírání stigmatu přispívají vzájemná setkání žen poskytujících sexuální služby s pracovníky a pracovnicemi policie v kontextech jiných, než je v každodenní práci běžné – na konferencích, zahraničních stážích či při společné diskuzi v lokalitě.

Doporučení ke změnám s cílem eliminovat násilí a nevhodné jednání ze strany policie a strážníků vůči ženám, které poskytují sexuální služby, byla zpracována na základě výsledků expertní diskuze, jíž se účastnili zástupci a zástupkyně různých složek policie, strážníků, samospráv, vzdělavatelů a nevládních organizací[viii], opírala se o výsledky výzkumů mezi ženami, které poskytují sexuální služby[ix], a vycházela z návrhů vzešlých z odborné konference[x].

Projekt Spojme se proti násilí na ženách ze sexbyznysu podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.


[i] Abel, Gillian, Fitzgerald, Lisa, a Cheryl Brunton. 2007. The impact of the Prostitution Reform Act on the health and safety practices of sex workers. Report to the Prostitution Law Review Committee. Christchurch: University of Otago; Amnesty International. 2016. Amnesty International Policy on State Obligations to Respect, Protect and Fulfil the Human Rights of Sexworkers. [Online]. [Citace: 2016-7-16] https://www.amnesty.org/en/documents/pol30/4062/2016/en/; DECKER, Michele R., a další. 2014. Human rights violations against sex workers: burden and effect on HIV. 22. July 2014. The Lancet. [Online]. [Citace: 2014-11-2] http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25059943.

[ii] Abel, Gillian. 2014. A decade of decriminalization: Sex work „down under“ but not underground. Criminology and Criminal Justice. 2014, Vol. 14, No. 5, s. 580–592; Gesundheitsamtes Köln. 2011. Zehn Jahre Straßenstrich „Geestemünder Straße“ in Köln. Erfahrungsbericht des Gesundheitsamtes Köln (März 2011). Köln: Stadt Köln. [Online]. [Citace: 2016-7-12] http://www.stadt-koeln.de/mediaasset/content/pdf53/2.pdf.

[iii] Pro zjednodušení používáme termín „policie“, pod který dále zahrnujeme různé složky Policie ČR – zejm. pořádkovou a kriminální policii – a také pracovníky a pracovnice policií obecních a městských.

[iv] Lipsky, Michael. 2010. Street-level bureaucracy. The dilemas of the individual in public services. New York: Russel Sage Foundation.

[v] Gesundheitsamtes Köln. 2011. Zehn Jahre Straßenstrich „Geestemünder Straße“ in Köln. Erfahrungsbericht des Gesundheitsamtes Köln (März 2011). Köln: Stadt Köln. [Online]. [Citace: 2016-7-12] http://www.stadt-koeln.de/mediaasset/content/pdf53/2.pdf; Sanders, Teela, a Vineeta Sehmbi. 2015. Evaluation of the Leeds Street Sex Working Managed Area. Leeds: University of Leeds. [Online]. [Citace: 2016-7-12] http://www.nswp.org/sites/nswp.org/files/Executive%20Summary%20Leeds,%20U%20of%20Leeds%20-%20Sept%202015.pdf.

[vi] Amnesty International. 2016a. Explanatory note on Amnesty International’s Policy on State Obligations to Respect, Protect and Fulfil the Human Rights of Sexworkers. [Online]. [Citace: 2016-7-16]https://www.amnesty.org/en/documents/pol30/4063/2016/en/.

[vii] Etický kodex Policie České republiky. [Online]. [Citace: 2016-7-16] http://www.policie.cz/clanek/eticky-kodex-policie-ceske-republiky.aspx.

[viii] Konaná v Praze dne 10. 5. 2016.

[ix] Realizovaný organizacemi ROZKOŠ bez RIZIKA a Spolkem Ulice Plzeň v Plzni, na Ostravsku a v Praze na přelomu let 2015–2016.

[x] Konference Strukturální násilí a ženy v sexbyznysu, konaná 16. 6. 2016 v Praze.

EasyCookieInfo

« Listopad 2017 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Audio příběh